Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2002 Proč je milionářská daň špatný nápad

Proč je milionářská daň špatný nápad

Nápad zvýšit horní sazbu daně z příjmu na 37% pro lidi, kteří vydělávají více než 900 tisíc korun ročně, není šťastný hned z několika důvodů. Je tomu tak nejenom proto, že celkový výnos ze zavedení takové daně bud, jak varují ekonomičtí odborníci, nakonec zanedbatelný, ale zejména proto, že politické škody napáchané tímto krokem budou značné, pro budoucnost vládní koalice možná osudové. Jedním z dopadů například bude, že menší strany vládní koalice, zejména pak Unie svobody, budou v očích veřejnosti vypadat, jakoby se zcela vzdaly svého programu.

Vládní koalice by udělala dobře, kdyby se nápadu zavést tuto daň rozumným způsobem zbavila. Image vlády by zlepšila zejména zpráva, že se tak stalo kvůli odporu menších stran. Koalice by se tak nakonec mohla jevit jako skutečně pluralitní společenství, v němž sociální demokraté netrvají zaslepeně na věcech, které jsou pro koaliční partnery zásadním problémem.

Milionářská daň, která vládě nepřinese žádné skutečné ekonomické výnosy a ještě ji politicky poškodí je špatná navíc i proto, že ač možná myšlena dobře, v českém historicko-politickém kontextu skutečně připomíná neblahé kroky, které činilo „lidová“ československá demokracie před nástupem komunismu v roce 1948. I když nic podobného nyní nehrozí, Vladimír Špidla by si na tuto symboliku měl dát pozor.

Potíž je i v tom, že má tato daň být zavedena právě nyní, v reakci na povodně. Její zavedení jen zbytečně rozdělí společnost v době, kdy zavládla vlna solidarity. Mnohem smysluplnější by tak bylo například plošné zvýšení daně z přidané hodnoty, které by nakonec stejně více postihlo lidi s vyšší spotřebou (tedy ty bohatší), ale nebylo by tak okatě namířeno právě proti nim. To samé se týká zvýšení daní z některých konkrétních výrobků.

Smysluplnější než milionářská daň by též byla jednorázová stejná daň pro všechny občany tak, jak to nedávno navrhla například Jiřina Šiklová. Tímto způsobem by na obnovu země přispěl každý. Pro lidi s nízkými příjmy by jednorázová daň znamenala několik set korun, pro lidi s příjmy vysokými několik tisíc.

Jak už připomenuli přední ekonomové, daň postihující jen ty zdánlivě nejbohatší, je špatná též z psychologických důvodů. Zbytečně snižuje motivaci k vyšším výkonům ze strany lidí, na kterých do značné míry bude záviset úspěšnost naší ekonomiky.

Navíc taková daň nepostihne ty skutečně bohaté, tedy prosperující podnikatele, ale jen lidi, kteří pobírají vysoké platy. Podnikatelé si nakonec vždy nějak zařídí, aby vykazovali osobní příjem nižší než 900 tisíc.

Postihnuta tedy bude skupina lidí, které na Západě říkají vyšší střední třída. Tedy zejména manažéři, kteří dostávají platy. I ti budou nyní motivováni, aby se s organizacemi a podnikateli, kteří je zaměstnávají, dohodli na takových způsobech odměňování, které jim umožní skutečnou výši jejich příjmu před berňákem schovat—zejména pokud by se výběr takové daně měl několik let opakovat.

Vyšší střední třídou jsou navíc takoví lidé jen v našich podmínkách. Na západ od našich hranic by roční plat zhruba 30 tisíc amerických dolarů řadil příjemce spíše do střední třídy nižší. Uvážíme-li, že jednou z podmínek úspěchu manažérské vrstvy, které by se milionářská daň týkala, je i často cestovat na Západ (kde vedou například jednání o možném vývozu českých výrobků, nebo zemi reprezentují), český stát je v této roli znevýhodní.

2. 9. 2002