Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2002 Proč nemá ODS populární politiky

Proč nemá ODS populární politiky

Při analyzování volebního neúspěchu Občanské demokratické strany její předseda Václav Klaus poznamenal, že ODS nebyla schopna nabídnout veřejnosti stejně populární politiky, jakými jsou například Petra Buzková nebo Stanislav Gross v ČSSD. Někteří politici ODS se pak pokusili nedostatek popularity vysvětlit tím, že ODS údajně nabízela program, který nebyl podbízivý. Politici, kteří takový program mají prodat, nemohou prý být populární.

Nad takovou mírou alibismu si lze jen povzdechnout. Ve skutečnosti nepopulárnost politiků ODS nemá vůbec co do činění s volebním programem této strany. Je to problém starý již několik let a má co do činění s Václavem Klausem, tedy politikem, který si na nedostatek populárních tváří nyní stěžuje.

Byl to především Václav Klaus, který ze strany „vyštípal" nejen všechny své kritiky, ale prostě každého zdatnějšího politika, který se odvážil myslet skutečně nezávisle. Jedinou výjimkou byl Miroslav Macek, který ovšem na jedné straně sice občas dokázal říkat Klausovi nepříjemné věci, na straně druhé ale též dokázal vždy rychle ukročit zpět, aby se s předsedou ODS nedostal do otevřeného konfliktu. Navíc zůstal pro Klause jakýmsi posledním ideovým zdrojem v době, kdy všichni ostatní lidé schopní originálního politického myšlení už stranu opustili.

Nedostatek popularity vrcholných politiků ODS je dán především tím, že po roce 1997 se Klaus programově obklopil politickými klony sebe sama. Kdyby tito přitakávači byli jen bezbarvými kopiemi předsedy, možná by to s popularitou některých z nich nebylo ještě tak špatné. Problém je v tom, že tito politici, kteří často dokonce přejímali slovník a gestikulaci předsedy Klause, byli takříkajíc muži na špinavou práci a dokázali vyzařovat negativní energii a aroganci v množství často dokonce ještě větším, než toho byl schopen sám Klaus.

Kauzy, do kterých se Klaus sám nechtěl přímo namočit, byly přenechány jeho politickým klonům. Útok na Českou televizi tak vedli například Ivan Langer a Kateřina Dostálová. Když se věci nevyvíjely úplně podle plánovaného scénáře, Klaus se od Langera částečně distancoval.

To samé platilo o testování některých idejí. Jan Zahradil se tak například stal mužem, který byl vždy o krok vpřed před Klausem, pokud šlo o kritiku Evropské unie, programové šíření euroskepticismu a testování nacionalistické rétoriky. Klaus se k jeho linii přidal, až když byla otestována politická únosnost toho či onoho kroku. Pokud bylo třeba říci něco skutečně štiplavého o prezidentovi, ujal se toho též někdo jiný a Klaus pak většinou už jen celou záležitost jen jakoby komentoval.

Největším problémem politiků v těsném závěsu za Klausem ovšem nebylo nakonec to, že se museli občas ušpinit tam, kde si předseda nechtěl politicky zadat. Jejich hlavním problémem byla a je totální absence kritického myšlení a názorů lišících se od těch Klausových. ODS se na centrální úrovni stala stranou jednoho muže, což ovšem znamená, že ostatní politici ODS se pro veřejnost stali poněkud zbytečnými.

Proč se Klaus teď diví, že nemá ve straně populární tváře, je tedy záhadou. Když se populární politici, jako byl Jan Ruml, Josef Zieleniec a naposledy Jan Kasl Klausovi vzepřeli, nakonec jim nezbylo nic jiného, než z ODS odejít.

Skutečným problémem skupiny politiků, která na nejvyšší úrovni Klause nyní obklopuje, je, že odejde-li jejich politický stvořitel, budou smeteni též. Tito politici by se nyní Klause možná rádi zbavili, jenomže bez Klause politicky nepřežijí a budou nahrazeni novou garniturou politiků rekrutujících se nejspíše z regionů.

Pokud se noví politici z regiónů „nezmocní" ODS revoltou, je strana nejspíše odsouzena k pokračování v současné linii, což ji může učinit ještě méně populární. Na druhou stranu, s tím jak ODS postupně kostnatí a posunuje se k extrémní pravici, otevírá se prostor pro novou pravicovou stranu, která by oslovila neextrémní, proevropské voliče napravo od středu.

Zdali se takovou stranou mohou stát Evropští demokraté Jana Kasla, není zatím jasné. Jisté je, že pokud politici, kteří by chtěli obrodit ODS, budou čekat příliš dlouho, mohou ztratit úplně všechno, protože ODS se nakonec může stát jen jakousi obdobou KSČM na pravé straně politického spektra. Jisté také je, že politiky, kteří by mohli ODS obrodit, nejsou ti, kteří se zkompromitovali těsnou spoluprací s Klausem.

21. 7. 2002