Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2002 První dámy

První dámy

Nejnovější spor mezi prezidentem Václavem Havlem a předsedou Poslanecké sněmovny a Občanské demokratické strany Václavem Klausem vypadá, jak správně poznamenává Petr Fischer v Lidových novinách (3.4.2002), jako trapná osobní válka. Prezident se nechal obecnou Klausovou poznámkou o roli prvních dam zbytečně vyprovokovat k napsání komentáře v Právu (2.4.2002) s dramatickým názvem "Nechte mou rodinu na pokoji!"

Klaus, též v Právu (30.3.2002) řekl pouze tolik, že "první dáma by měla dál žít svým profesním, občanským i rodinným životem, a ne si zničehonic hrát na hlavní postavu dobročinné sféry". Ačkoliv Klaus vskutku pravděpodobně nenápadně ironizuje Havlovy manželky, nikoho nejmenuje.

Mnohem zajímavější na celé věci je nikoliv domnělá či skutečná narážka Klause na dobročinné aktivity Havlových manželek. Koneckonců skutečně není žádný objektivní důvod, proč by první dámy musely provozovat dobročinnou činnost.

Jak se ale říká, když někoho (v tomto případě třeba i nepřímo) kritizujeme nebo ironizujeme, měli bychom si zamést před vlastním prahem. Před Klausovým vlastním prahem se tyčí jeho vlastní manželka, Livia Klausová. Ta během devadesátých let působila ve významných funkcích, včetně míst v dozorčích radách podniků se státní účastí--to vše v době, kdy její manžel zastával nejvyšší funkce ve státě.

Něco podobného by bylo ve většině vyspělých demokracií naprosto nemyslitelné. Když Klaus říká, že " první dáma by měla dál žít svým profesním, občanským i rodinným životem", de facto nám sděluje, že jeho žena by působila v těchto funkcích i po jeho případném zvolení do prezidentské funkce.

Livie Klausová je přitom i nyní místopředsedkyní dozorčích rad ZVVZ Milevsko a České spořitelny. Klausova standardní odpověď, když mu to někdo připomene, je, že jeho žena je uznávaná ekonomická odbornice a její funkce v minulosti i nyní nemají nic společného s jeho vlastním postavením. Opravdu? Navíc je úplně lhostejné, zdali je Klausová odbornicí nebo ne. V normální demokracii by tyto posty mohla jen těžko zastávat v době, kdy je její manžel jedním z nejvyšších ústavních činitelů. Rozhodně by přinejmenším nemohla působit ve společnostech, ve kterých má stát významný podíl, jako byla až donedávna Česká spořitelna.

Obě zmíněné společnosti přitom mají zajímavou historii. Firma ZVVZ Milevsko měla sjednány významné dodávky do Iráku až do doby, než pod tlakem USA tyto dodávky zakázala vláda. Firma je kontrolována společností GES Holding, která majetkově kontroluje TV Prima.

Česká spořitelna se zase nedávno proslavila tím, že nabídla politickým stranám tučný volební příspěvek. Stalo se tak zanedlouho poté, co stát musel tuto banku sanovat miliardami z kapes daňových poplatníků, aby ji vůbec byl schopen prodat rakouské Erste Bank. V době, kdy Livia Klausová byla v dozorčí radě této Spořitelny, dostal Miroslav Macek deset miliónů korun jako odměnu za rady Erste, jak Spořitelnu privatizovat.

Nikdo netvrdí, že například mezi Mackovými aktivitami či sponzorským darem stranám a Livií Klausovou je nějaká souvislost. Zajímavé ovšem je, že možná souvislost a tedy i možný střet zájmů v případě této "první dámy" nijak nevadí ani novinářům, kteří nedávno pronásledovali manželku Stanislava Grosse za aktivity mnohem menšího kalibru, ani Klausovi samotnému.

3. 4. 2002