Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2002 Tragikomický pád Unie svobody

Tragikomický pád Unie svobody

Unie svobody se vyznačuje všemi symptomy politické formace v posledním tažení. Strana, která vznikla jako alternativa ke Klausově Občanské demokratické straně a chtěla obrodit liberální pravici, vrší jednu politickou trapnost na druhou. Její nejnovější politické představení--schizofrenní rozhodování o prezidentském kandidátovi a neustálé vnitřní diskuse o tom, zda zůstat ve vládní koalici--působí už jen směšně.

Miloš Zeman, zdá se, měl pravdu, když Vladimíra Špidlu nepřímo varoval, aby si s US-DEU nic nezačínal, neboť je to naprosto nevypočitatelný politický útvar. První ochutnávku Zemanovy politické věštby dostal Špidla už při tvorbě vládní koalice. Předsedkyně strany Hana Marvanová rezignovala, protože nesouhlasila s programem koalice, na jehož tvorbě se její strana nicméně dále podílela. Sama Marvanová pak vznik vládní koalice umožnila a ještě se nechala zvolit koaličními hlasy do funkce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.

Vzápětí tato vysoká koaliční funkcionářka ovšem pomohla sprovodit ze světa vládní soubor daňových změn. Ačkoliv vláda si v celé záležitosti počínala neobratně a Marvanová měla nepochybně na svůj zamítavý hlas právo, skutečnost, že se rozhodla být zároveň v koalici i v opozici, byla dobrou ukázkou toho, jak smýšlí v US-DEU nejenom ona. Když Marvanová vysvětlovala, že jenom bránila program unionistů, jaksi zapomněla, že US-DEU, kterou ke vstupu do vládní koalice nikdo nenutil, má v koalici jenom desetinu hlasů. A že dokud je ve vládě, měla by bránit průnik programů zvaný koaliční dohoda a konkrétní koaliční kompromisy.

Nejnovějšími hity z dílny US-DEU jsou signály, že se v jejím neklidném nitru opět živě diskutuje o tom, zda ve vládě setrvat, jakož i „nervy drásající“ vybírání prezidentského kandidáta. Pokud jde o setrvání ve vládě, US-DEU prostě evidentně není schopna udělat jedno rozhodnutí a pak za ním stát. Mohla do vlády vůbec nejít a být principiálně v opozici. Když už do vlády šla a zůstává v ní, měla by hrát roli solidního partnera, který si pere špinavé prádlo (a svou vnitřní rozervanost řeší) mimo oči veřejnosti.

Výběr prezidentského kandidáta je pak už jen čirou tragikomedií. Aritmetika prezidentské volby jasně říká, že kandidát, který postoupí do druhého kola ze Senátu, bude ten, který dostane v prvním kole nejvíce hlasů. Je tedy jasné, že pokud má mít šanci kandidát US-DEU, musí to být společný kandidát Koalice (či bývalé Čtyřkoalice). ČSSD se vydala v případě prezidentské volby vlastní cestou a dávala od začátku najevo, že nemá zájem jednat o společném kandidátovi vládní koalice. Lidovci tedy vcelku logicky navrhli Petra Pitharta, který byl čtyřkoaličním kandidátem na post předsedy Senátu a s přehledem vyhrál. Navíc má všechny potřebné politické zkušenosti.

Ani US-DEU ani ODA nejsou schopny jasně vysvětlit, proč je pro ně Pithart najednou nepřijatelný. Namísto něho navrhují nebo tajemně zmiňují kandidáty, kteří, ač úctyhodné osobnosti, nemají šanci být zvoleni. Výsledkem bude nakonec nejspíše to, že ze Senátu postoupí do druhého kola kandidát Občanské demokratické strany. Ta má sice v Senátu momentálně o téměř polovinu křesel méně než strany bývalé Čtyřkoalice, ale bude jednotná. A to může stačit v souboji se soupeři, kteří se neumějí ani dohodnout ani počítat.

Je samozřejmě možné, aby US podpořila, jak naznačují někteří její politici, například Otakara Motejla, pokud tento zvítězí v referendu organizovaném sociálními demokraty. Zcela dětinské ale je navrhovat--poté, co všechny ostatní strany už mají, nebo vybírají, své kandidáty--aby celá vládní koalice podpořila společného kandidáta. Není například vůbec jisté, kdo vyhraje referendum ČSSD. Je rádoby anitkomunistická US-DEU ochotna podpořit například Jaroslava Bureše?

US-DEU je prostě v těžké krizi a zřejmě jako strana nepřežije. Pokud zvítězí v boji o křeslo předsedy ODS Evžen Tošenovský, je téměř jisté, že někteří politici US-DEU přeběhnou zpět do ODS a zřejmě tak padne Špidlova vláda. Pokud by výrazně uspěl v podzimních komunálních volbách Jan Kasl a jeho Evropští demokraté, bude jeho strana také působit na některé unionisty jako magnet.

Pokud vláda padne proto, že z ní US-DEU odejde nebo proto, že z US-DEU odejdou někteří politici pod vlivem dění v ODS, není nikde psáno, že Vladimír Špidla nebude opravdu žádat předčasné volby, jak nedávno naznačil. Může to pro něj být lepší řešení než menšinově vládnout s pomocí komunistů. Předčasné volby by nejspíše definitivně ukončily parlamentní existenci unionistů. Strany, která už delší dobu neví, jaké jsou její priority a proto také nemůže přitahovat voliče.

10. 10. 2002