Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2002 Válka o gripeny

Válka o gripeny

Symbolicky--v den, během kterého se u nás až do pádu komunistického režimu slavil konec druhé světové války--schválila Poslanecká sněmovna těsnou většinou vládní záměr použít více než šedesát miliard korun získaných z privatizace na nákup britsko-švédských stíhaček Gripen. Hlasování skončilo pro sociálně-demokratickou vládu nakonec dobře především zásluhou většiny poslanců strany lidové, některých poslanců Unie svobody a tří komunistů. Proti hlasovala jednotně pouze Občanská demokratická strana.

ODS si za svůj postoj zaslouží pochvalu. Jak upozorňují mnozí experti, včetně stínového ministra obrany za ODS Petra Nečase, a jak nás diplomatickou cestou upozorňují i Američané, potřebovali bychom miliardy, které utratíme za Gripeny mnohem více na skutečnou reformu naší armády, která není v dobrém stavu. Vzdušný prostor České republiky--člena NATO a země obklopené spojenci--není přímo ohrožen a stíhačky tudíž urgentně nepotřebujeme. Kvalitní pozemní jednotky, které bychom mohli případně využít nejen k vlastní obraně, ale mohli také nabídnout spojencům k zásahům v krizových oblastech, potřebujeme, zdá se, mnohem více.

Přinejmenším stejně problematická jako je otázka, zda stíhačky nyní opravdu potřebujeme, je i skutečnost, že výběrové řízení pro nákup Gripenů bylo od počátku poznamenáno nejasnostmi. Americké firmy dokonce ze soutěže vypsané vládou odstoupily. Plánovaný nákup byl prostě od počátku obestřen podivnou informační mlhou a stále znovu se vynořovala podezření o možné korupci. Někteří politici se dokonce nechali slyšet, že ty politické síly, které se spojí k nákupu Gripenů, spolu vytvoří příští vládu. Pokud by někdo nerozuměl, co se tím myslí, znamená to asi tolik, že se spojenectvím v otázce nákupu Gripenů vytvoří tak silné společné ekonomické zájmy, že je bude nutné stvrdit spojenectvím politickým.

Možná vůbec nejparadoxnější na celé záležitosti jsou úvahy některých politiků a komentátorů, že Gripeny jsou důležité především proto, že se jedná o evropské letouny. Tím se údajně stvrdí naše orientace na budování evropské obrany. Spojené státy jsou dokonce některými komentátory v této souvislosti vykreslovány jako nějaký další Sovětský svaz, jehož poručníkování se musíme za každou cenu vyhnout.

Otázka, která je přitom skutečně důležitá, není, zda jsou Gripeny evropské nebo americké, ale skutečnost, že Česká republika je členem NATO, a že pokud budeme chtít tyto letouny používat v rámci NATO, budeme muset investovat další peníze do jejich přizpůsobení standardům NATO, které jsou do velké míry standardy americkými. Americké vojenské technologie jsou mnohem pokročilejší než technologie evropské a dá se předpokládat, že americké stíhačky by i z tohoto důvodu byly například s americkými palebnými systémy kompatibilnější než letouny evropské.

Představy, že nákupen Gripenů posílíme evropskou dimenzi transatlantického obranného společenství a staneme se nezávislejšími na Američanech, je pak už úplně zcestná. Vzhledem k historii Evropy v posledních sto letech je i navzdory procesu evropské integrace s jistotou možné předpovědět, že pokud by došlo k většímu mezinárodnímu konfliktu, budou nás opět zachraňovat Američané, a že i my bychom byli schopni s Američany v takovém případě mnohem lépe spolupracovat, kdybychom měli jejich vojenskou techniku.

Snaha některých politiků a proti-amerických intelektuálů se vůči Americe za každou cenu vymezovat je nejen syndromem souvisejícím s evropským komplexem méněcennosti vůči této mocnosti ale v našem případě též bohužel výrazem skutečnosti, že komunistické vymývání mozků tzv. "americkým imperialismem" bylo docela úspěšné.

13. 5. 2002