Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2003 Dvě poznámky k hlasování o důvěře

Dvě poznámky k hlasování o důvěře

Občanská demokratická strana sbírá podpisy, aby mohla iniciovat hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Komunistická strana již oficiálně prohlásila, že bude hlasovat proti vládě. Zároveň ale prohlásila, že prý nechce vyvolávat nestabilitu, takže by v případě pádu vlády nepodpořila předčasné volby. Jak tomu rozumět?

Taktika KSČM je poměrně jasná. Nelíbí se jí tato vláda, v níž jí nejvíce vadí přítomnost Unie svobody. Nelíbí se jí ale především, že dokud trvá většinová vláda, vliv KSČM na sociální demokracii a politický vývoj v zemi je omezený.

Pokud by vláda padla, ale nekonaly by se předčasné volby, s největší pravděpodobností by vznikla menšinová vláda ČSSD, protože ODS nemá žádný důvod vytvořit většinovou vládu s ČSSD. Proti většinové vládě ČSSD a KSČM by zase byla většina sociálních demokratů.

Menšinová vláda ČSSD by se sice snažila hledat podporu u všech stran, ale ve skutečnosti by byla závislá především na KSČM. Ta by se na jedné straně mohla tvářit státotvorně (udržuje stabilitu v zemi), na druhé straně by mohla ČSSD bezostyšně vydírat.

Menšinová vláda ČSSD by byla slabá. Preference strany, která nemůže prosadit žádné reformní kroky a důležitá opatření, by pravděpodobně dále klesaly. Řečeno jinak, pro komunisty by byla menšinová vláda ČSSD tou nejlepší cestou, jak se stát nejsilnější levicovou stranou.

ODS žádá vyslovení nedůvěry vládě a KSČM chce tuto iniciativu podpořit údajně proto, že doufají, že někteří vládní poslanci budou hlasovat proti své vlastní vládě. Možná by tedy Vladimír Špidla měl přejít do ofenzivy a sám spojit balík zákonů o reformě veřejných financí s hlasováním o důvěře vládě.

Špidla tak jako tak tvrdí, že vláda padne, pokud reforma neprojde. V tomto okamžiku se ovšem někteří případní rebelové v ČSSD mohou schovávat za „principy“. Konkrétní reformy by nemuseli podpořit, protože je prý považují za asociální apod.

Hlasování o reformách spojené s hlasováním o důvěře by věci vyjasnilo. Ten který poslanec vládní koalice by nehlasoval jen o tom či onom zákonu spojeném s reformami, ale o zároveň o své vládě. Karty by tak byly jasně rozdány. Odpovědnost za prosazení reforem by se stala odpovědností za vládu.

10. 9. 2003