Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2003 Já nic, já Železný

Já nic, já Železný

Za pokutu více než deseti miliard korun, kterou Česká republika musí podle mezinárodní arbitráže zaplatit americké společnosti CME za to, že nedokázala ochránit její investice v TV Nova, údajně nikdo nemůže—ani TV Nova, ani Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, ani zákonodárci. To vše by nás nemělo zmást: na začátku celého maléru je Vladimír Železný.

TV Nova nyní nestoudně tvrdí, že se jí rozhodnutí netýká, neboť žalovanou stranou je prý Česká republika. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zase tvrdí, že když Železnému posvětila vyvlastnění TV Nova ze smluvních svazků s CME, jednala jen v souladu se zákony, které přijal parlament. Někteří politici chtějí naopak odvolat radu nebo zřídit vyšetřovací komisi.

Ať už je podle práva nakonec vinen kdokoliv, nebo třeba všichni, nenechejme si TV Nova vymýt mozky. Na začátku všeho je totiž jednání dnešního senátora Vladimíra Železného, kterým se vyvlékl, zcela v rozporu přinejmenším s etikou čestného podnikání, ze smluvních závazků, které měl vůči amerických investorům. Je příznačné, že Nováky zpracovaná část veřejnosti, rada, i spřátelení politikové, přijali nakonec verzi, že chytrý český Honza zase jednou přečůral cizáky. Tentokrát ovšem, jak se ukázalo, čůral proti silnému větru!

Železný se může vymlouvat, jak chce, ale rozhodnutí arbitráže mluví jasnou řečí. Ačkoliv žalovanou stranou byla Česká republika, která měla podle arbitráže Železnému prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v jeho jednání zabránit, skutečností je, že deset miliard bychom nemuseli platit, kdyby byl Železný solidním podnikatelem.

Celý případ pak navozuje další otázky. Tak například, proč byla Rada pro televizní a rozhlasové vysílání vždy tak nápadně na straně Železného a jeho televize, zatímco pravidelně pokutuje Českou televizi za „přečiny“, které ve srovnání s jednáním TV Nova vypadají jako naprosté prkotiny? Nebo, proč zcela evidentně drží nad Železným ochranou ruku některé politické strany? A proč už delší dobu TV Nova ostentativně straní občanským demokratům a komunistům?

Všechny tyto otázky by měly být ve světle desetimiliardového průšvihu řádně zodpovězeny. Nebudou-li, pak se pravých důvodů celého skandálu opět nedopátráme.

Není také vůbec jasné, proč by měli ti občané, kteří TV Nova nesledují a její dryáčnické vysílání je nezajímá, platit za tuto „soukromou“ televizi každý tisíc korun z vlastní kapsy—tedy částku, která se rovná ročním poplatkům za veřejnoprávní ČT! Obránci TV Nova ihned demagogicky namítnou, že pokuta byla udělena České republice. Je ovšem nutné stále znovu připomínat, že na začátku stálo pochybné jednání konkrétní osoby. Nelze přijmout logiku, že krádež se stává krádeží pouze v případě, když je objevena a soudně potrestána.

Desetimiliardová pokuta přitom poukazuje jen ke špičce ledovce nechutného okrádání poctivých daňových poplatníků nejrůznějšími tuneláři. Stejně jako každý z nás zaplatí tisícovku za TV Nova, každý z nás též zaplatí ze svých daní za nejrůznější vytunelované banky nebo za podezřele předraženou dálnici D-47. Je opravdu nutné udělat těmto praktikám přítrž dříve, než začne většina národa, zhnusená těmito poměry, volit nějakého populistu, který slíbí pořádek.

Případ desetimiliardové pokuty udělené respektovaným mezinárodním soudním orgánem je příležitostí ke spuštění skutečné "akce čisté ruce". I když budou baviči v TV Nova, včetně jejích hlasatelů zpráv, moderátorů Kotlů, i nejvyššího z bavičů, který účinkuje v pořadu „Volejte řediteli!“ dozajista dělat (za účinného přispění spřízněných politiků a Rady pro televizní a rozhlasové vysílání) vše proto, aby kontury případu řádně rozmlžili, stát by měl jednat. Za prvé v souladu s mezinárodním právem zaplatit; za druhé najít a potrestat konkrétní viníky.

17. 3. 2003