Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2004 Co bude za padesát let?

Co bude za padesát let?

K oblíbeným mediálním cvičením moderní doby patří zaručené zprávy o tom, co bude za padesát nebo sto let. Děje se tak navzdory skutečnosti, že naprostá většina předpovědí nebo „vědeckých odhadů“ toho, jak bude vypadat svět za několik desítek let, se v minulosti ukázala být mylná.

Mýlil se i nejslavnější prognostik druhé poloviny 20. století, Herman Kahn, který povýšil předpovídání budoucnosti na „vědu“. Ze závěrů jeho slavného díla „Rok 2000“, které vydal v roce 1967 spolu s Antony J. Wienerem (a k němuž napsal předmluvu nikdo menší než Daniel Bell), platila v roce 2000 tak sotva polovina. A to se trefil jen v případě závěrů dílčích. Pokud jde o globální politickou situaci, Kahn například předpokládal i v roce 2000 bipolární dělení světa mezi USA a Sovětským svazem.

Mějme se proto na pozoru před zprávami typu „za padesát let bude Čechů jen 8 miliónů“, nebo „Česká republika dožene hospodářsky Evropskou unii až/už za třicet let.“ Stejně bezcenné jsou zprávy o tom, kolik lidí zemře do třiceti let na tu či onu nemoc, kdy se definitivně vyčerpají zásoby ropy, nebo kdy globální oteplování rozpustí ledovce.

Všechny podobné ohromující zprávy, z nichž se některé tváří jako vědecké závěry, jsou většinou jen mechanickými extensemi současného stavu a myšlenkových paradigmat, které neberou v úvahu jedinečnost lidské mysli, nepředvídatelnost technologického a vědeckého vývoje, nebo faktory, které jsou naprosto mimo lidskou kontrolu.

Kdyby někdo na konci 19. století předpověděl, že následující století bude ve znamení obludných režimů, jako byl nacismus nebo komunismus, málokdo by mu věřil. Předpovědět se nedaly ani dvě světové války, počítače, atomové bomby, televize, či internet. Pokud snad někteří vizionáři, jako byl například H. G. Wells, předpověděli ten či onen konkrétní vynález, nikdo si nedokázal představit, jaké budou mít takové objevy sociální dopady.

Dalekosáhlé úvahy o tom, co vše přinese vymírání Čechů, kterých má být za padesát let prý jen 8 miliónů, jsou v tomto kontextu směšné. Neberou—a ani nemohou brát--v úvahu, co vše se kromě již zmíněné nízké porodnosti ještě může přihodit. Známý americký politolog Francis Fukuyama, který před nějakou dobou předpovídal „konec historie“, nyní seriózně píše o možném vzniku nových bytostí, které budou průnikem lidského plémě, genetického inženýrství, klonování a nových technologií. Pokud by měl pravdu, jak se v takovém světě budou počítat Češi? Jinými slovy: v době, kdy počet vědeckých objevů akceleruje geometrickou řadou, je zcela nereálné seriózně předpovídat stav světa za padesát let.

Platí to i o politické a sociální situaci. Kdyby během 2. světové války někdo předpověděl brzký vznik Evropské unie, byl by nejspíše považován za blázna. I s Čechy to tehdy vypadalo nahnutě—Hitler je chtěl buď vyhladit nebo odstěhovat do Patagonie. Je jisté, že na rýsovacích prknech německých prognostiků bylo Čechů v roce 2003 podstatně méně než současných deset miliónů. V té době by asi jen málokdo také předpověděl, že tuto zemi čeká čtyřicet let komunistického režimu.

16. 1. 2004