Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2004 Má se Turecko stát členem EU?

Má se Turecko stát členem EU?

Členství Turecka v Evropské unii je do značné míry otázkou identity Evropské unie. Ta se musí rozhodnout, zda je především organizací budovanou na základě určitých hodnot a kultury křesťansko-židovské civilizace, nebo zda je jen nadnárodním politicko-technokratickým projektem, který je otevřen každé zemi na území geografické Evropy, která splní určitá kritéria.

Otázka identity sjednocující se Evropy není ale ještě stále plně rozhodnuta, nevyřešila ji ani preambule Evropské ústavy.

Evropané sjednocení v rámci EU kladou v mezinárodních vztazích důraz na „reálpolitiku“, spíše než na hodnoty. To je také podstata sporu mezi některými vůdčími zeměmi EU a USA. Tento odklon od hodnot k postmodernímu důrazu na vyjednaná kritéria, dohody, právo a instituce ovšem ztěžuje situaci těch, kteří by vstupu Turecka do EU rádi zabránili. Jestliže totiž Turecko--jehož jedna část nepochybně leží v Evropě, a kterému EU už před časem přiznala status kandidátské země—splní všechna právní a institucionální kritéria, bylo by protismyslné, kdyby ho na základě kulturně-civilizačních argumentů odmítla nakonec právě ta organizace, která si tolik zakládá na vyjednávání, dohodách, právu a institucích.

Přijetí Turecka napomáhají i ti euroskeptici, kteří chtějí, aby sjednocená Evropa byla především jen zónou volného obchodu a nikoliv prostorem hlubší politické integrace, jež by se časem měla opírat i společný evropský démos či společný evropský politický národ. Toto je například postoj českého prezidenta. Tito euroskeptici vidí v přijetí Turecka (a dalších, třeba i jasně neevropských zemí, jako je Kazachstán) šanci, jak prostřednictvím horizontální expanse zabránit vertikálnímu prohlubování politické integrace.

Hlavním problémem ve vztahu k Turecku je skutečnost, že sjednocující se Evropa si otázky své identity neujasnila před tím, než vůbec začala s Tureckem vyjednávat. Jinými slovy, kdyby bylo od začátku jasné, že země jako je Turecko, která má své civilizační kořeny mimo Evropu, a jejíž vetší část leží v Asii, se nemůže stát členem EU (ale může mít s EU asociační dohody) bylo by nyní zřejmé, co je ve vztahu k Turecku možné.

Sedm argumentů proti členství Turecka

1. V Turecku, podobně jako v jiných islámských zemích, hrozí nebezpečí islámského fundamentalismu. Ten může Turecko zachvátit jak v případě, že bude Turecko Unií odmítnuto, tak v případě příslibu tureckého členství v EU. Jinými slovy, blížící se členství Turecka v EU—a s ním spojená modernizace—mohou vyprovokovat islámský fundamentalismus stejně tak, jako ho může spustit zklamání z odmítnutí.

2. Vstup islámské země, jejíž celkový počet obyvatel brzy předčí počet obyvatel Německa coby největší členské země EU, by zásadním způsobem změnil strukturu obyvatel i náboženského rozvrstvení v rámci EU. Ta by se demograficky i kulturně změnila v něco jiného.

3. Turecko, země se slabou demokratickou kulturou a islámskou kulturou, by mělo největší počet hlasů v evropských institucích.

4. Turecko by bylo zřejmě nejchudší zemí, která kdy byla do EU přijata, což si EU--vzhledem k tomu, že nejnověji přijaté země jsou též relativně chudé--nemůže dovolit.

5. EU by nově hraničila s Irákem, Sýrií a dalšími nestabilními státy. Byla by tak vtažena přímo do centra islámského světa.

6. Členství Turecka by dozajista bylo popudem pro další neevropské země, aby žádaly členství nebo těsnější vztahy s Evropskou unií. Pokud se má Evropa dále rozšiřovat, bylo by logičtější zaměřit pozornost na země nezpochybnitelně evropské, jako jsou Ukrajina, Moldavsko, Bělorusko a země Balkánu.

7. Přijetí Turecka by skutečně mohlo zcela zmařit případnou hlubší politickou integraci, protože by se EU stala přijetím Turecka ještě více nepružnou.

Sedm argumentů pro přijetí Turecka

1. Diskuse spojená s přijímáním Turecka může být pro EU velmi užitečná. Mohla by ve svých důsledcích vést k vyjasnění otázek spojených s evropskou identitou, či alespoň jasnější definicí toho, co za „evropské“ považujeme.

2. Neschopnost Západoevropanů zcela jasně aspirace Turecka na členství v EU hned na začátku (tedy před mnoha lety) odmítnout, vytvořila politickou situaci, v níž by se nyní odmítnutí tureckého členství (nebo i odmítnutí zahájení jednání o členství) mohlo stát třaskavou směsí.

3. Vidina členství v EU sloužila v Turecku mnoho let jako faktor zmírňující politický radikalismus a fundamentalistické tendence. Turecko pod tlakem kritérií členství v EU podstoupilo důležitou modernizaci svých institucí, ve které by pokračovalo až do svého přijetí. Tento kapitál by v případě odmítnutí členství mohl přijít vniveč, fundamentalisté by mohli posílit nebo dokonce Turecko ovládnout.

4. Fundamentalistické nebo problémy zmítané Turecko--země s mocnou armádou--by bez perspektivy členství v EU mohlo pro Evropu být vážným problémem.

5. Možnost, že by se Turecko stalo členem, by mohla dát nový impuls diskusím o pružnějším institucionálním uspořádáním EU. Jinými slovy, vědomí toho, že při současném institucionálním uspořádání—dokonce i po případném přijetí evropské ústavy—by nemusela být EU schopna přijetí Turecka institucionálně unést, by mohlo odstartovat novou vlnu potřebných institucionálních reforem v rámci EU.

6. Geografická expanze EU na Střední Východ by se mohla stát tolik potřebným nástrojem k většímu angažmá EU v řešení problémů v této nejméně stabilní části světa.

7. Hlubší propojení EU s dynamicky se vyvíjejícím Tureckem by mohlo být vítaným povzbuzením pro evropské hospodářství.

Závěry

Ve světle výše zmíněných argumentů pro a proti přijetí Turecka se zdá, že přijetí Turecka do EU je politicky uvážlivější, než jeho odmítnutí.

Jednání s Tureckem jsou už za bodem, kdy by je bylo možné zastavit bez vážných politických následků pro domácí politickou scénu v Turecku a následně bez vážných následků pro stabilitu a bezpečnost v Evropě. Jinými slovy, možnost sklouznutí Turecka k fundamentalismu, se jeví jako větší nebezpečí, než možnost, že příliv islámské populace rozloží EU.

Tento historicky bezprecedentní projekt by vyžadoval notnou dávku politické odvahy a invence—což jsou ingredience, které EU momentálně postrádá. Perspektiva přijetí Turecka do EU by mohla posloužit jako určitý politický budíček pro poněkud malátnou EU.

Kulturně-civilizační argumenty proti přijetí Turecka ukazují na jistou nedůvěru západní civilizace k sobě samé. Vyčuhují z nich obavy, že přílivu populace z jiného nábožensko-kulturního prostředí naše civilizace podlehne. Možná právě přijetí Turecka by proto bylo pro evropskou část naší evropské civilizace užitečnou výzvou, jak k ujasnění si otázek své identity, tak pro modernizaci imigrační politiky.

Ti, kdo se bojí, že Turecko bude schopno EU politicky manipulovat, protože v době vstupu bude mít největší počet hlasů v orgánech EU, nedoceňují skutečnost, že pro prosazení jakéhokoliv rozhodnutí kvalifikovanou většinou je v EU třeba vždy vytvořit koalici několika států. Přistoupení Turecka by naopak snížilo význam dnes největších evropských států, jako je Francie či Německo, na které malé státy často žehrají.

Tento referát byl přednesen na semináři ke vstupu Turecka do EU, který pořádala Asociace pro mezinárodní otázky, Praha - 25. 11. 2004