Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2004 Několik poznámek k vládní krizi a politické budoucnosti

Několik poznámek k vládní krizi a politické budoucnosti

Zahraniční novináři a analytici různých mezinárodních finančních institucí se nejčastěji dotazují, zda vláda Stanislava Grosse vydrží do roku 2006 a zda bude pokračovat v reformách. Odpověď na první otázku zní “ Nejspíše ano“, na otázku druhou „Téměř jistě ne.“

Grossova vláda nejspíš vydrží, protože k ní—stejně jako k té Špidlově—neexistuje dobrá alternativa (pokud někdo nepovažuje za dobrou alternativu vládu podporovanou komunisty) a předčasné volby je téměř nemožné vyvolat. Úřednickou vládu, kterou by podpořila duhová koalice všech demokratických stran, a která by provedla nepopulární reformy, odmítl rázně samotný prezident Klaus jako řešení nedostatečně politické--navzdory tomu, že si jí „uměl představit“ Vlastimil Tlustý.

Budeme tedy mít vládu plně politickou, která ovšem nic zásadního neudělá. Vydrží až do voleb 2006--a to i proto, že Gross učiní cokoliv, aby tuto vládu udržel, neboť jistě nemá v úmyslu odejít do politického důchodu ve svém mladém věku. A neúspěch jeho vlády by znamenal přinejmenším přerušení a útlum jeho politické kariéry.

Vládní krizi nakonec nepadla za oběť vládní koalice, ale vlastně jen Vladimír Špidla. Nebo ještě jinak: výsledek vládní krize je natolik identický s tím, co bylo před jejím začátkem, že nelze nedospět k poněkud ironickému závěru, že hlavním cílem několikatýdenní politické krize bylo zbavit se Špidly.

*****

Dílo bylo dokonáno, v čele vlády i ČSSD stanul Komunikátor. To není samo o sobě špatné, protože tato staronová koalice udělala leccos dobrého, Česká republika není v žádné ekonomické krizi, a Špidla to neuměl veřejnosti prodat. Jenomže Špidla padl i proto, že už posloužil jako užitečný „mouřenín“, který provedl nepopulární kroky, a nyní nastal čas soustředit se na Preference.

Zde také leží odpověď na otázku, co bude dělat Grossova vláda. Nebude dělat nic, co by mělo nějak radikálně rozladit veřejnost. Uslyšíme hodně slov o nové energii, akčnosti, tahu na branku. Ve skutečnosti bude Gross dělat to, co provádí už více než rok úspěšně pan prezident. Každé ráno nejprve změří pomyslný puls národa (zjistí, jaké je většinové mínění) a podle toho koná. Říká se tomu populismus a hlavním měřítkem a cílem takového počínání jsou již zmíněné Preference.

Stanislav Gross byl katapultován do čela ČSSD, aby straně zlepšil Preference. Nikoliv proto, aby se pokoušel o reformy, po kterých téměř všichni volají, ale na které—už při nesmělých náznacích reformních kroků—všichni nadávají.

Budeme tedy mít vládu sice veskrze politickou, ale také veskrze udržovací, která ovšem bude hodně a hlasitě přesvědčovat ústy svého předsedy veřejnost, že je vládou reformní, dynamickou, odvážnou.

Paradoxně Gross má dobré šance na úspěch. Česká veřejnost se ráda nechává balamutit populisty, o čemž svědčí jak vysoké preference Občanské demokratické strany, tak komunistů, tak prezidenta. Balamutit veřejnost nyní bude i vláda, stejně jako to dělala koneckonců i ČSSD ve svém volebním programu před volbami v roce 2002 (a i proto vyhrála).

Špidla po svém nástupu do čela vlády ovšem s balamucením přestal, lidu sdělil nepříjemné zprávy a jal se (opatrně, ale přece) reformovat. ČSSD se necelé dva roky před volbami tohoto podivína ve svém čele (který lid zbytečně iritoval a strašil) zbavila a napne veškeré síly k obnově vysokých Preferencí s pomocí osvědčeného balamucení.

ODS by se měla začít obávat o výsledek příštích voleb, který se zdál být ještě během vládní krize tak jasný. Mirek Toplánek nebo Vlastimil Tlustý byli lepší Balamutilové než Špidla, ale Gross je mnohem lepší Balamutil než Topolánek a celé vedení ODS dohromady. O čemž svědčí i jeho vysoká popularita.

******

Hodně se také mluvilo o roli prezidenta Klause. Jeho počínání během vládní krize kladně hodnotí naprostá většina obyvatel. S tímto hodnocením nelze než souhlasit. Václav Klaus se choval povětšinou uměřeně, nekladl si přemrštěné požadavky, nezasahoval příliš do práce stranických politiků.

Část jeho úspěchu nelze ovšem nepřičíst skutečnosti, že (stejně jako Gross je lepší Komunikátor než Špidla), je Klaus lepší Komunikátor, než byl Václav Havel. Alespoň doma, neboť v zahraničí je to a našimi nejlepšími domácími Komunikátory (nebo, chcete-li, Balamutily) poněkud horší.

Havel byl mnohokrát obviňován z toho, že se vměšuje do stranické politiky, že různě intrikuje, aby nové vlády vypadaly podle jeho představ. Důkazů bylo málo, nebo spíše žádné, ale zejména když byla tato obvinění stále dokola opakována dnešním prezidentem Komunikátorem (který byl tehdy mocným stranickým bosem), ujala se mezi novináři. Ti mají dodnes vůči prezidentovi Komunikátorovi jistý komplex. Rádi si do něj občas (mírně) kopnou, ale pak ve velké většině přejímají jeho interpretace událostí a používají dokonce i jeho různá originální slovní spojení.

Havel byl tudíž elitářský intrikán, milující nepolitickou politiku, nenavádějící politické strany. Co na tom, že Havel by se neodvážil napsat do novin v době, kdy se sestavovala nějaká nová vláda, ani polovinu toho, co zveřejnil v posledních týdnech Klaus. Strhnul by se totiž divoký politický a mediální pokřik.

Prezident Komunikátor bez sebemenší kritické odezvy děl, že by vláda měla být mladá a dynamická; že musí mít odvážný reformní program (i když má jen nejtěsnější možnou většinu a proti sobě opozici vyznávající tzv. nulovou toleranci); že designovaný premiér musí podat důkazy, že má většinu; že vláda nesmí spoléhat na komunisty (s jejichž pomocí se sám pan prezident klidně nechal zvolit). Nebo: že je třeba změnit volební zákon i ústavu.

Nic proti tomu, prezident by se měl k takovým věcem vyjadřovat, je dobré vědět, co si myslí. Ale je zvláštní, že když současný prezident decimuje ve svých článcích odcházející Špidlovu vládu, následuje mediální Ticho, a že když to jednou udělal Havel, mluvilo se o Rudolfínském projevu jako o atentátu jinými prostředky. A když zcela po právu občas kritizoval nemravnou opoziční smlouvu, radili mu i mnozí novináři, aby s tou nepolitickou politikou už konečně přestal.

A co nominace Vladimíra Špidly na post evropského komisaře? Když byl jmenován Pavel Telička, prezident se vyjádřil, že je to pro něj úředník, tedy osoba politicky nečitelná. Navíc bývalý člen KSČ. Když byl nyní jmenován politický velmi čitelný bývalý premiér, který byl v minulém režimu svého druhu disidentem, pan prezident protestuje též. Tentokrát proto, že evropské volby prý vyslaly jakýsi signál, že Špidlova vláda byla neúspěšná.

I „sarajevský atentát“ ovšem vyslal jakýsi signál—například o finančních machinacích v jedné politické straně. I po něm padla ne zrovna úspěšná vláda, vedená onou stranou. A hle, její předseda je dnes prezidentem země. I Vladimír Špidla, až se jednou vrátí z vysokého postu v Evropě, bude dobrým kandidátem na post prezidenta země.

6. 8. 2004