Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2004 Severokorejská parlamentní fraška v Praze

Severokorejská parlamentní fraška v Praze

Do Prahy přicestoval 11. března na pozvání šéfa české Poslanecké sněmovny vysoký představitel Severní Koreje, předseda parlamentu Čche Tche-pok. Podle zpráv v médiích se Čche Tche-pok sešel se svým protějškem Lubomírem Zaorálkem, ale i s premiérem Vladimírem Špidlou, ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou a předsedou Senátu Petrem Pithartem. Podle české diplomacie tak Praha potvrzuje zájem podílet se na stabilizaci situace na Korejském poloostrově.

K této zprávě je namístě několik poznámek. Tak především Čche Tche-pok není žádným protějškem Lubomíra Zaorálka a ten se chová velmi neprincipiálně, když tohoto komunistického představitele v roli „svého protějšku“ pozval. V Severní Koreji totiž neexistuje instituce, kterou lze nazývat parlamentem.

Pod tímto názvem se rozumí svobodně zvolený sbor zástupců lidu. V Severní Koreji se nekonají svobodné volby, lid nemá do ničeho co mluvit, stejně jako „parlament“, který je pouhou ozdobou komunistické diktatury. Jak víme z naší nedávné minulosti, komunistický parlament o ničem nerozhoduje, pouze razítkuje rozhodnutí komunistického politbyra.

Severní Korea není obyčejný komunistický režim. Je to pravděpodobně nejbrutálnější režim na této planetě, založený na kultu osobnosti, který už dokázal vyhladovět k smrti milióny lidí. Je to také režim, který si aktivně buduje arsenál zbraní hromadného ničení, které jsou právě v rukou takové nedemokratické mašinérie extrémně nebezpečné. Možná nikoliv proto, že by se je Severní Korea odvážila použít (byla by zřejmě vzápětí zničena americkým protiúderem), ale proto, že je může tajně poskytnout teroristickým organizacím, které je bez váhání použijí.

Není vůbec jasné, co si Česká republika slibuje od své role při „stabilizaci korejského poloostrova.“ Stabilita či případné řešení tamních problémů plně závisí na USA, Číně a Rusku. Nejvíce ze všeho ale závisí na Severní Koreji, protože ta je hlavním zdrojem nestability v na korejském poloostrově. Je absurdní, když představitel země, která nestabilitu působí, jezdí až do Čech žádat o zprostředkování k zajištění stability! Zejména USA by přitom měly vědět, že vyjednávat s režimem, jako je ten severokorejský, je holý nesmysl. Na podobné režimy platí pouze nátlak.

Pokud jde o český příspěvek k tomuto mírovému úsilí, nezbývá se než těšit, jak nám budou Lubomír Zaorálek a Cyril Svoboda podávat pravidelné zprávy o důležitých diplomatických iniciativách České republiky, které přispějí například k demokratizaci Severní Koreje nebo k jejímu odzbrojení. Více pravděpodobné bohužel je, že české míchání se do velmocenské hry a české chápaní pojmu "stabilizace" může přispět tak nanejvýš k dalšímu zabetonování severokorejského režimu.

11. 3. 2004