Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 ČSSD a prezident (aneb s čím, kdo zachází, tím také schází)

ČSSD a prezident (aneb s čím, kdo zachází, tím také schází)

Prezident Václav Klaus se (hodně) rozčílil. Důvodem je prohlášení předsednictva České strany sociálně demokratické, v němž se uvádí, že "ČSSD bude zásadně čelit snahám prezidenta České republiky nepřijatelně ovlivňovat směřování státu a nepřipustí, aby při příští volbě prezidenta znovu opakovala nerozhodnost a nejednotu, za které se občanům omlouvá." Tvrdá kritika na adresu Klause zazněla i z úst premiéra Jiřího Paroubka během zasedání stranického vedení.

 

Klaus toto prohlášení ČSSD označil za bezprecedentní útok na hlavu státu v polistopadové historii země. "Žádná, ani vládnoucí politická strana nemá jakékoliv oprávnění k takovýmto arbitrárním a autoritativním výrokům týkajícím se prezidenta republiky. Prezident není ze své funkce odpovědný vedení ČSSD. Postupoval a postupuje v souladu s ústavou. Byl zvolen parlamentní většinou napříč politickými stranami. Podle tohoto mandátu jedná a bude jednat i nadále," řekl v zastoupení prezidenta Hradu Petr Hájek.

 

Nabízí se několik otázek. Za prvé není jasné, proč by jakákoliv strana, třeba i vládnoucí, nemohla v demokratické společnosti říci, že se mýlila, když nebyla při volbě prezidenta jednotná a tím umožnila zvolení politika, kterého si většina jejích členů za prezidenta nepřála. Za druhé není jasné, proč by jakákoliv politická strana nemohla prezidenta kritizovat za jeho práci, pokud se jí zdá, že prezident pracuje špatně, nebo že si počíná v rozporu s oficiální politikou vlády. A tento prezident si v zahraniční politice takto bezesporu počíná.

 

Za třetí není jasné, proč si Klaus myslí, že on ze své funkce může kritizovat jak vládu, tak ČSSD, jakož i vydávat nejrůznější prohlášení, z nichž čiší stranickost, a zároveň požaduje, aby on sám stál mimo kritiku. Není to ČSSD ale prezident sám, kdo je na české politické scéně nejčastějším zdrojem, „arbitrárních a autoritativních výroků“. Proč se tedy diví, když mu mocná politická strana ( na kterou z pozice „nadstranického“ prezidenta soustavně útočí) sdělí, že už ho má v postu prezidenta plné zuby a že se zachovala hloupě, když umožnila jeho zvolení?

 

Za čtvrté má prezident krátkou paměť. On sám i jeho strana vydávali v posledních letech prezidentování Václava Havla arbitrární i autoritativní (a často jednoduše urážlivá) prohlášení na adresu Havla jak na běžícím pásu.

 

Jak už to často bývá, Klaus nám ovšem nesdělil, co ho opravdu vyděsilo. Jestliže se totiž ČSSD takto rozhodně semkla ve svém odporu proti tomuto prezidentovi, a jestliže bude pokračovat sbližování ČSSD a komunistů, v roce 2008 Klaus už nemusí být zvolen. Je totiž možné, že obě levicové strany budou mít v Poslanecké sněmovně opět většinu.

 

V minulých prezidentských volbách KSČM Klausovi pomohla ke zvolení (a pomohlo evidentně několik prozemanovských sociálních demokratů), jenže Jiří Paroubek není Vladimír Špidla a nejspíše by dokázal zařídit jednotnou podporu ČSSD a KSČM pro Miloše Zemana. Nemusel by k tomu nutně ani být s KSČM v koalici. Václav Klaus je velmi dobrý počtář; i proto je reakce Hradu tak ublíženecká.