Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 Havel jako předvolební zbraň?

Havel jako předvolební zbraň?

Václav Havel mírní svůj obdiv k premiéru Jiřímu Paroubkovi, šokují nás Lidové noviny hned v první větě úvodníku ze 14. prosince (Havel hájí obce proti uhlí) Vzápětí se dozvíme, že to vyplývá z Havlova dopisu premiérovi, v němž exprezident kritizuje Paroubkovu snahu o zrušení těžebních limitů v severočeských hnědouhelných pánvích.

 

Havlův dopis ovšem s (ne)obdivem exprezidenta vůči současnému premiérovi nemá vůbec nic společného. Prostě se mu nelíbí, že krajině a kulturnímu dědictví země je nadřazován technokratický přístup, v němž má hlavní slovo modla jménem „růst růstu a spotřeby“. Havel zdůrazňuje, že se v tomto ohledu neliší levicové vlády od pravicových.

 

Při četbě zmíněné „zprávy“, jakož i doprovodného komentáře Pavla Máši (Co znamená comeback V.H.), se nelze zbavit dojmu, že LN vůbec nejde o Havlovy obavy, ale především o to, že se postavil Paroubkovi. Exprezident si prý možná nevybral ten nejpalčivější problém, ale podle všeho se konečně zbavil „snad ostychu, snad dobrovolně uloženého slibu mlčení“. Snad se postupně zorientuje i v tom, co nyní vyhlídky české společnosti ohrožuje nejvíc.

 

To musí být poněkud záhadné čtení pro ty, kdo nesledují LN pravidelně. Ti, kteří je čtou, vědí, co ČR údajně ohrožuje nejvíc—Paroubek. A vědí též, že se Havel v posledních měsících choval dosti pomýleně, protože si dovolil říci, že kdyby byl prezidentem, s Paroubkem by se mu nejspíš dobře vládlo. Série komentářů na téma, „jak si Havel vůbec dovoluje mluvit pozitivně o Paroubkovi,“ vyvrcholila 28.11. nechutným komentářem zástupce šéfredaktora LN Jaroslav Plesla.

 

Ten nejprve popsal Paroubka (mimochodem zcela v rozporu s  průzkumy veřejného mínění) jako čirou zhoubu pro ČSSD a dar z nebes pro ODS, protože premiér prý trpí příznaky politické choroby, kterou Plesl odborně označil jako „syndrom získané ztráty sebereflexe“. To si prý neuvědomují „lidé jako Václav Havel a jeho ideologický poskok Jiří Pehe“, kteří prý díky Paroubkovi konečně aspoň zjistili, že jejich skutečné místo v české společnosti je na levé straně politického spektra. Paroubkovi prý fandí, seč jim síly stačí. K čemu Paroubkovo vládnutí povede, „jim jejich svatá prostota nahlédnout nedovoluje“.

 

Havel i jeho ideologický poskok byli ovšem už dávno před Paroubkem sociálně soucitnými a ekologicky citlivými liberály. A Havlův ideologický poskok, na rozdíl od LN, které spolu s ODS, prezidentem Klausem a exprezidentem Havlem vykreslovaly srpnový zásah proti Czechteku jako bezmála konec demokracie, právě v LN Havla kritizoval za to, že technaře hájí. To je u poskoka divné chování.

 

Jinými slovy, Havel i jeho ideologický poskok mají za sebou dlouhou řadu veřejných vystoupení, z nichž je jasné, že navzdory tomu, kam je filozoficky poněkud jednodušší milovníci pravo-levé škály budou řadit, se vyjadřují k nejrůznějším záležitostem jen podle svého svědomí.  I ve vztahu k Paroubkovi. Premiéra občas pochválí a občas kritizují, zatímco některým komentátorům jejich „svatá prostota“ nedovoluje nahlédnout, že ve svém protiparoubkovském běsnění poněkud připomínají poskoky ODS.

 

Lidovkami implicitně vyjádřená naděje, že Havel konečně jaksi procitá ze svých bludů, když napsal Paroubkovi kritický dopis o těžbě uhlí, je lichá. Havel se totiž vyjadřuje, jen když chce a vždy bez ideologických brýlí. LN by tak udělaly lépe, kdyby se snažily hlouběji analyzovat, oč Havlovi v dopise Paroubkovi skutečně jde. Je to pro budoucnost tohoto státu poselství mnohem důležitější, než zda Havel (ne)fandí Paroubkovi.  

 

Lidové noviny, 16.12.2005