Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 ODS a ČSSD trpí schizofrenií

ODS a ČSSD trpí schizofrenií

Ačkoliv se často tvrdí, že jak Občanská demokratická strana, tak Česká strana sociálně demokratická jsou dnes standardní politické subjekty evropského střihu, obě ve skutečnosti budou muset projít zásadními změnami. Jejich hlavním problémem je, že obě --každá po svém—jsou politicky rozpolcené. Oč jde?

 

V karikaturní zkratce bychom mohli říci, že ČSSD je poměrně úspěšnou hlavou bez těla, zatímco ODS je mohutným, v podstatě zdravým tělem, s pomatenou hlavou. ČSSD na celostátní úrovni vyhrála dvoje volby v řadě, a i nyní, necelý rok před volbami příštími, začíná mocně finišovat. Stejně jako v minulosti závisí přitom její politická úspěšnost v celostátních volbách na schopnostech několika málo jedinců.

 

ČSSD má členskou základnu menší než ODS. Na komunální a krajské úrovni se s ODS nemůže měřit. Ta ovládá jak radnice všech větších měst, tak kraje. O tom, že ODS má na těchto úrovních k dispozici kvalitnější rezervoár osobností než ČSSD, svědčí i úspěchy strany v senátních volbách.

 

ČSSD, ač je již téměř osm let nejsilnější stranou na centrální úrovni, působí spíše jako volební strana, která se skutečně mobilizuje vždy až  před volbami do Poslanecké sněmovny, zatímco při volbách místních a regionálních často prohrává i s menšími subjekty, jako jsou lidovci nebo komunisté. Tento deficit souvisí s působením Miloše Zemana, který z původně malé strany vytvořil stranu nejsilnější, přičemž tento projekt závisel na síle jeho osobnosti. Pozemanovští předáci ČSSD zatím tento stav nebyli schopni napravit.

 

ČSSD je tak nejenom organizačně slabá na místní úrovni, ale je také málo atraktivní pro mladé, vzdělanější lidi. To souvisí bezpochyby s určitou rozplizlostí programu strany, jakož i s typem politiků, kteří jí dnes na různých úrovních reprezentují. Právě v tomto ohledu se nejvíce odlišuje od sociálně demokratických stran na západ od nás, k jejichž typickým voličům patří střední třída. Tyto strany též přitahují levicově smýšlející intelektuály a osobnosti, kteří nemají důvod se za svůj příklon k sociální demokracii stydět. U nás se řada levicových liberálů raději schovává za malé „středové“ strany.

 

Mnoho voličů, kteří by typově patřili spíše k sociální demokracii, také gravituje na místní i regionální úrovni k ODS. Ta je schopna na těchto úrovních vyzařovat dělnost, věcnost, i manažérské schopnosti.  Na rozdíl od ČSSD ovšem nemá ODS už delší dobu schopné a charismatické vůdce na centrální úrovni. Pragmatická pracovitost strany na nižších úrovních stojí v podivném kontrastu k jejímu celostátnímu vedení, které se utápí v protievpropských, populisticko-nacionalistických slovních cvičeních, a jehož styl politické práce je nejlépe možné charakterizovat pojmy „zapšklost“ nebo „agresivní negativismus“.

 

Je to jistě způsobeno i tím, že zatímco místní a regionální politici ODS vyrostli

organicky z praktické činnosti ve prospěch konkrétních voličů, centrální vůdci jsou stále ještě do značné míry ideovými klony Václava Klause. Zatímco ovšem Klaus dokáže silou své osobnosti zaštítit a prodat často i velmi krkolomné ideové konstrukce, jeho nástupci působí při obhajobě podobných myšlenek účelově a nevěrohodně.

 

I autor těchto řádek se při různých debatách s občany, zejména mimo Prahu, opakovaně setkává s tím, že místní a regionální politici ODS svým centrálním předákům ne vždy rozumí. Zatímco pro starosty měst a regionální politiky je například EU většinou zdrojem nadějí a optimismu, pro centrální vedení ODS je problémem. Dalším zdrojem frustrace je skutečnost, že ODS je na centrální úrovni takříkajíc „zašpuntovaná“. Postklausovská skupina není zatím ochotna do centra ve větší míře pustit například některé veleúspěšné hejtmany.

 

Obě naše největší strany tak trpí dvěma odlišnými diskrepancemi mezi centrem a organizační základnou. Obě budou tyto problémy muset v budoucnosti řešit. Zatímco úkol ČSSD je ovšem dlouhodobý a spočívá v postupném budování a ideové modernizaci strany „zezdola“, v ODS může současné latentní napětí mezi zatím neúspěšným, brblavým postklausovským centrem a velmi úspěšnou místní i regionální základnou vést k velkému konfliktu, pokud strana jednoznačně neuspěje v příštích volbách.

 

Právo, 2.9.2005