Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 ODS škodí odéesáctví

ODS škodí odéesáctví

Média inklinující k pravici v poslední době varují, že Občanská demokratická strana není schopná čelit politické a mediální ofenzivě premiéra Jiřího Paroubka. Znepokojení příznivci ODS, pro něž před několika měsíci byla hotovou věcí vláda ODS a lidovců, dávají ODS celou řadu rad. Měla by prý být aktivnější, možná by prý měla ještě rychle vyměnit předsedu.

 

Samotná ODS si nechala vypracovat průzkum veřejného mínění, který ukázal, že jí mnoho lidí považuje za arogantní. Někteří předáci ODS začali proto uvažovat o tom, že by strana měla mít lidštější tvář. Hlavním problémem ODS ovšem není arogance. Arogantní je občas i populární premiér Paroubek. Hlavním problémem ODS je „odéesáctví“, což je zvláštní duch negativismu, který kombinuje útočnou nesnášenlivost se zapšklostí.

 

Neprojevuje se příliš na místní a regionální úrovni, kde má ODS zásobu dělných osobností, ale především ve vystoupeních předáků strany, jakož i v  projevech některých tvůrců veřejného mínění, kteří stranu podporují. Jakoby v této skupině přežíval duch bývalého předsedy Václava Klause--navzdory tomu, že právě stvořitel negativistického odéesáctví, sázejícího na taktiku „ODS proti všem“, na nacionalismus a neustálé protievropské brblání, prohrál ODS dvoje celostátní volby v řadě.

 

Průměrného voliče tento tón nepochybně odstrašuje. Dokud byla ČSSD zmítána vnitřními spory a hospodářství rostlo méně dynamičtěji než nyní, bylo mnoho voličů ochotno před negativní energií, která se z ODS line, zavírat oči. V horších ekonomických podmínkách také mnoho lidí mohlo být ochotno dát ODS šanci, aby s národním hospodářstvím a sociálním systémem prováděla slibované experimenty. V situaci, kdy se hospodářství výjimečně daří, jsou ovšem tyto slibované experimenty a agresivní slovník Klausových politických klonů pro ODS přítěží.

 

Když se stal premiérem Vladimír Špidla, začala odéesovská pravice o tomto umírněném politikovi mluvit jako o Vladimíru Iljičovi. Byli jsme svědky nekonečných tirád na téma Špidlovy levicovosti a neschopnosti vládnout. Tam, kde nestačili samotní politici ODS, vypomohly mediální úderky v podobě některých novinářských příznivců ODS nebo nenávistných internetových periodik.

 

Stanislav Gross si nakonec svůj pád přivodil sám, ale i on se  ještě ani nerozkoukal ve funkci premiéra a politici ODS i spřízněná média už mluvili o grosstapu. Někteří předáci ODS neváhali používat nechutné narážky na nacistickou éru, když mluvili o ČSSD.

 

Ušetřen není ani Paroubek. Zahraniční experti, kteří navštěvují Česku republiku, se často táží, jak je možné, že nejpopulárnější stranický politik v zemi, jejíž ekonomika roste rekordním tempem, je vykreslován ODS a některými médii jako zemi škodící, mocichtivé hovado, jehož jediným cílem je se spojit s komunisty. Bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek, guru pravicového fundamentalismu, například napsal, že „soudruh Paroubek je soudruh se vším všudy“.

 

Paroubek by měl jásat, místo aby vyhrožoval novým tiskovým zákonem. Přesně tento typ přepjaté odéesácké rétoriky totiž nakonec odradí mnoho voličů. Kdyby ve vedení ODS byli lidé, jako jsou úspěšní hejtmané či komunální politici strany, byla by na tom ODS nepochybně lépe, protože by vyzařovala větší vstřícnost a politickou velkorysost, a to nejen na domácí scéně, ale i ve vztahu k EU. Současná převaha odéesáctví, uhněteného po tzv. sarajevském atentátu v roce 1997 do podoby „nulové tolerance“ vůči všemu, co není ODS, se na lidštější tvář nevzmůže.

 

Právo, 15.10.2005