Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 Skvělá zpráva z České televize

Skvělá zpráva z České televize

Podle různých zpráv připravuje Česká televize obnovení diskusního pořadu Václava Moravce, ale v pozměněném formátu. V pořadu má údajně vystupovat méně politiků a naopak více expertů, publicistů, apod. Zvětší se také štáb, který pro pořad připravuje odborné zázemí. Dramaturgie pořadu se má změnit i v tom, že se bude snažit nastolovat důležitá témata, namísto převážně pouhého reagování na události, kterých jsme byli svědky v minulosti.

Tyto změny slibují, že se Moravcův pořad stane prvním diskusním pořadem v českých televizích, který nebude jen únavnou žvanírnou pro politiky, vybíraných navíc striktně pod diktátem sledovanosti. Možná Českou televizi paradoxně ze zajetí sledovanosti osvobodil nový zákon, podle kterého bude mít ČT méně reklamy, ale zato více peněz z poplatků. Pokud by to byla pravda, je i navzdory jistým nebezpečím, které se v novém způsobu financování skrývají pro budoucnost, nový způsob financování přínosem přinejmenším v tom, že ČT poskytuje více prostoru k plnění funkcí skutečné veřejnoprávní instituce.

Václavu Moravcovi nyní někteří mediální experti i novináři vytýkají, že se do ČT vrací navzdory tomu, že z ní před několika měsíci demonstrativně odešel. Vypadá to prý hystericky, nevěrohodně, atd. Možná to ale bylo právě Moravcovo gesto, které ČT konečně vyprovokovalo k potřebným změnám. Česká mediální scéna nemá mnoho moderátorů Moravcova formátu, a je proto jen dobře, že nakonec—zřejmě i pod tlakem Moravcova gesta—došlo k jakémusi kompromisu.

Moravec si při svém odchodu zcela oprávněně stěžoval, že politici se snažili všemožně ovlivňovat jak to, kdo se pořadu účastní, tak nepřímo i obsah pořadu. Moderátorovi prý neprokazovali dostatečnou úctu, nedodržovali pravidla hry. Dostat do takového pořadu přední politiky prý nebylo tak snadné jako dříve, protože politici si kladli různé podmínky, svá vystoupení na poslední chvíli rušili, apod. Dramaturgové připravovaného pořadu nyní naznačují, že pokud pozvaný politik nepřijde, zůstane ve studiu jednoduše prázdné křeslo. Možná by bylo  dobré nad něj umístit nápis, “Kdo se bojí Václava Moravce“.

Hlavním problémem diskusních pořadů v českých televizích byla zatím skutečnost, že politiku komentovali ponejvíce ti, kteří jí také dělají.  Modla sledovanosti též velela, aby o politice diskutovali stále dokola titíž politici (průzkumy prý potvrzovaly, že diváci méně známé politiky nechtějí). V těchto programech se tak stále dokola střídalo zhruba dvacet tváří.

A protože si televizní stanice nechtěly znepřátelit žádnou politickou stranu, politici byli zváni tak, aby frekvence účasti politiků z různých parlamentních stran procentuálně zhruba odpovídala síle politických stran v Poslanecké sněmovně. Během nejedné diskuse o televizích, kterých se zúčastnil i autor těchto řádek, byla tato proporčnost zvaní politiků z různých stran vydávána za důkaz vyváženosti!

Na tento druh „vyváženosti“ si musela dávat pozor zejména veřejnoprávní televize, kterou sice kontroluje nezávislá rada, ale ta je volena Poslaneckou sněmovnou. V oblasti zpravodajství a  publicistiky tak veřejnoprávní televize stále více připomínala spíše televizi poslaneckou. V posledních letech se z ní postupně vytratila řada pořadů, které politiky iritovaly, byla stále více bezbarvá. Pokud by obnovený Moravcův pořad politické a společenské dění reflektoval skutečně kriticky a bez bázně (což se dá ve světle plánované převahy ne-politiků nad politiky, jakož i ve světle vysoké kvality Moravcova moderování, očekávat), byl by to velký krok k rehabilitaci ČT coby mluvčí občanské veřejnosti.

Někteří zastánci starého formátu argumentovali, že zvát do diskusních programů experty, komentátory, atd. je prý v České republice těžké, protože v malém českém prostředí prý má každý nějaké politické znaménko, nikdo není skutečně neutrální. Je tak prý nakonec jedno, zda v pořadu mluví politik z té které strany nebo třeba nepolitik, který s danou stranou sympatizuje, nebo sympatizuje obecně spíše buď s politickou levicí či s politickou pravicí. Diváci prý také diskuse nepolitiků méně sledují.

Problém s touto argumentací spočívá v tom, že předpokládají, že experti jsou lidé bez názoru a bez politické orientace. Zajímavé by přeci naopak mělo být právě to, že silné názory mají. Diskusní pořady nejsou vědecké konference, kde se prezentují studie, v nichž se každý případný názor často vyvažuje formulkou „ale na druhou stranu“, doprovázenou potřebnými citacemi. Zajímavé na názorech expertů je právě to, že se u nich automaticky předpokládá hluboká znalost jisté problematiky, na jejímž základě si zformulovali názor.

I mnozí čeští odborníci se bojí své názory prezentovat—ať už proto, že to považují za „nevědecké“, nebo proto, že se občas bojí možných nepříznivých dopadů na svou kariéru ze strany pomstychtivých politiků. Přesně toho by mohl pořad, který Moravec chystá, odbourávat. Do diskursu o důležitých věcech, týkajících se nás všech, je nutné zatáhnout co největší množství kvalifikovaných lidí. Odborníci by se neměli bát vyslovovat své názory a utkávat se v diskusních pořadech s jinými odborníky, kteří dospěli na základě svých znalostí k názorům odlišným.

Teprve až si zvykneme na to, že pregnantně vyjádřený a dobře vyargumentovaný názor (na rozdíl od prefabrikovaných stranických monologů a jalového překřikování, které slyšíme v diskusních pořadech od politiků) je naprostým základem demokratické diskuse, změní se k lepšímu i kvalita naší demokracie.