Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 Útok na lidovce je pochopitelný

Útok na lidovce je pochopitelný

Premiér Jiří Paroubek se tvrdě obořil na lidovou stranu za její nedostatečnou loajalitu. Nejnověji dokonce prohlásil, že KDU-ČSL může odejít z vládní koalice, i kdyby to mělo vést k předčasným volbám.

 

Konkrétním popudem bylo lidovecké spojenectví s opozičními občanskými demokraty ve snaze ustavit parlamentní komisi pro vyšetřování privatizace Unipetrolu. Hlubším důvodem je těžko stravitelné pokrytectví lidovců. KDU-ČSL se opakovaně pokouší před veřejností vystupovat jako arbitr dobrých mravů, přičemž ale z jejího jednání až příliš vykukuje snaha rozvrátit vládní koalici a připravit si půdu pro spolupráci s ODS.

 

Když se lidovecký předseda Miroslav Kalousek na začátku roku ujal role hlavního kritika Stanislava Grosse, museli se ošívat i ti, co si pád Grosse z celého srdce přáli. Sám Kalousek má co vysvětlovat, pokud jde o financování vlastního bydlení. Léta ho též provázejí mediální spekulace o působení na ministerstvu obrany, když tam byl náměstkem. Na sjezdu KDU-ČSL nahradil ve funkci předsedy idealistického Cyrila Svobodu, protože většina kandidátů věřila, že Kalousek umí věci „zařídit“.

 

Potíž je  vtom, že se Kalousek pustil do „zařizování“ věcí (například podemílání vládní koalice) s pomocí morálních argumentů, kterým jen málokdo věří. Dosáhl sice toho, že Gross musel odstoupit z funkce premiéra—což byl krok namířený k vyvolání předčasných voleb nebo alespoň oslabení ČSSD v případě, že by  vládní koalice pokračovala. Jenže Grossův nástupce se ke zděšení lidovců i ODS ukázal být velmi schopným politikem.

 

Gross se nyní vrátil Kalouskovi jako bumerang. Když o víkendu oznámil odchod nejen z nejvyšší funkce v ČSSD, ale z politiky vůbec, rozvázal tím ruce Paroubkovi, který okamžitě obrátil Kalouskovu „morální“ palbu nejen proti němu, ale i proti  některým politikům ODS, jež vyzval, aby buď vysvětlili své vlastní finance nebo odešli z politiky.

 

Kalousek lidovcům škodí i v případě svých varování, že je třeba zabránit spojení ČSSD s komunisty, přičemž „tíhu“ tohoto úkolu obětavě bere na sebe. Když se rýsovala podpora KSČM pro zákoník práce, který prosazuje ČSSD, lidovci vydali dramatické prohlášení, že je prý nutné za každou cenu zabránit dalšímu posilování vlivu KSČM. Kalousek dokonce prohlásil, že se rýsuje spojenectví demokratické levicové strany se „zločineckou organizací“.

 

Stejně jako v případě kritiky Grosse si ovšem zapomněl zamést před vlastním prahem. Zatímco ČSSD byla v roce 1948 zločineckou organizací rozmetána, lidovci s touto zločineckou organizací 41 let kolaborovali v rámci Národní fronty. Kalousek dobře ví, že dnešní KSČM není „zločineckou organizací“. Tou byla KSČ. Od roku 1989 se KSČM zatím zločinecky nikterak neprojevila. Ukázala jen trapně malou schopnost sebereflexe a některé její dnešní postoje si zaslouží nálepku „extrémní“. To však není totéž co „zločinecké“.

 

Pokud si Kalousek opravdu myslí, že je KSČM i dnes zločineckou organizací, je třeba se zeptat, proč KDU-ČSL okamžitě nepředloží návrh zákona na zákaz KSČM? Odpověď zní, že lidovcům (ale i ODS) přítomnost KSČM v parlamentu vyhovuje, protože proti KSČM se dobře mobilizuje a lze tak vydírat ČSSD. Mnoha lidem ale toto morální pokrytectví začíná být protivné.

 

Když se obě levicové strany se shodly na zákoníku, který nemá se zločineckou minulostí komunistů vůbec nic společného, lidovci (i ODS) začali okamžitě vysílat obvyklá varování o spojenectví ČSSD s ďáblem. Ve skutečnosti se nelze nezeptat, do jaké míry konkrétně u lidovců jde především o to, že pokud by se KSČM stala přijatelným politickým partnerem, končí éra lidovců coby koaličního jazýčku na vahách, který rozhoduje, kdo bude vládnout, a sám je přitom v téměř každé vládě (kterou přitom ovšem aktivně podvrací v očekávání vlády příští). 

 

Právo, 26.9.2005.