Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2005 Zřiďme Rádio Evropa

Zřiďme Rádio Evropa

Britská BBC se rozhodla zrušit své rozhlasové vysílání v různých evropských jazycích, včetně češtiny. Ušetřené peníze chce investovat do projektu arabské televize.

 

V Česku panuje téměř naprostá shoda, že rozhlasové vysílání BBC v češtině budeme postrádat. Pražská redakce BBC, řídící se standardy a zkušenostmi slavné britské veřejnoprávní stanice (a odstíněná, na rozdíl od domácích veřejnoprávních médií, od politických tlaků) nasadila laťku hodně vysoko. Ačkoliv její posluchačstvo nebylo nijak početné, poslouchají jí především

elity.

 

Takové konstatování zní možná poněkud „elitářsky“, což je v českých poměrech téměř nadávka. Pravdou ovšem je, že právě proto, že BBC oslovuje lidi, kteří činí zásadní politická a ekonomická rozhodnutí, nebo hrají důležitou roli v kultuře, pomáhá svou profesionalitou kultivovat důležitý segment společnosti. Navíc je to jedna z mála stanic, která nabízí především zpravodajství, doplněné o kvalitní komentáře a analýzy.

 

Vysílání BBC v různých evropských jazycích vlastně plnilo úlohu jakéhosi evropského veřejnoprávního rozhlasu. Málokomu vadilo, že tuto roli na sebe vzala země, která je často považována za euroskeptickou. Rozhodnutí přesunout těžiště zahraničního vysílání BBC za hranice Evropy je považováno za krátkozraké—za téměř jakousi zradu Evropy Velkou Británií.

 

Potřebujeme-li ale opravdu veřejnoprávní zpravodajský rozhlas, který stojí nad jednotlivými národními zájmy a politickými scénami, a poskytuje objektivní, vysoce profesionální zpravodajství, nabízí se otázka, zda by například česká zahraniční politika neměla přijmout jako jedno ze svých témat, které prosazuje v rámci Evropské unie, snahu přesvědčit ostatní členské země EU, aby společně vytvořily evropské veřejnoprávní rádio.

 

Taková stanice by vysílala v jazycích členských států EU, ale měla by, podobně jako BBC, společnou redakční politiku, profesionální kodex a společné standardy. Nic by nebránilo tomu, aby se zcela viditelně příkladem BBC inspirovala. Od politických tlaků by byla odstíněna radou, která by mohla být na celoevropské úrovni volena nebo jmenována podle klíče, který se v případě veřejnoprávních médií osvědčil například ve Velké Británii nebo v Německu.

 

Kromě toho, že by taková stanice zaplnila vakuum, které po sobě zanechává BBC (zejména v nových členských zemích EU, s jejich nevyspělými demokraciemi), pomáhala by nepochybně vytvářet i společný evropský démos—tedy přesně to, po čem volají zastánci evropského politického národa. Česká diplomacie, která neustále hledá témata, jimiž by se v rámci EU zviditelnila, by mohla mít v podobě Radia Evropa velké a nikterak utopické téma.