Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2006 Jak dělat reklamu KSČM

Jak dělat reklamu KSČM

Česká politická a mediální pravice se evidentně rozhodla, že soubojem o témata červnové volby nevyhraje. Bude tedy opět mobilizovat. Pokud prý zvítězí sociální demokracie, Jiří Paroubek zcela jistě opře svou menšinovou vládu o komunisty.

 

A co to bude znamenat? Odpověď na tuto otázku už mají mobilizátoři též: okleštění demokratických svobod a demokracie. Z některých médií se na nás téměř denně valí chmurné předpovědi o tom, jak Paroubek, opřen o KSČM, zatočí s médii a zavede autoritativní styl vládnutí. Heslem dne je „Paroubek nebo svoboda“.

 

Zcela nový politologický pojem se v nedávné televizní debatě s Paroubkem pokusil zavést předseda lidovců Miroslav Kalousek. Spoluprací ČSSD a KSČM prý vznikne „předstíraná demokracie“. Poněkud matoucí pojem, pravda, ale Kalousek má své zkušenosti. Jeho strana více než čtyřicet let předstírala (socialistickou) demokracii spolu s komunisty.

 

Kdyby mobilizátoři zůstali u temných předpovědí, možná by jim potřebné množství občanů uvěřilo. Jenže nyní se v mobilizačním táboře ujala nová móda: Paroubek prý s komunisty už vládne! Ve zmíněném pořadu to řekl i Kalousek, který svá slova navíc opepřil tvrzením, že vládní koalice de facto už neexistuje.

 

K tomu přidal další politologickou předpověď: po příštích volbách prý Paroubek svou spolupráci s KSČM zacementuje v podobě nové opoziční smlouvy.

 

Někteří pravicoví komentátoři nám sdělují další ohromující zprávy: protože Paroubek už de facto vládne společně s KSČM, je prý v Česku oklešťována demokracie a občanské svobody! Jako důkazy uvádějí zásah proti CzechTeku, Paroubkovu kritiku některých médií, situaci ve zdravotnictví, či utužování disciplíny v ČSSD.

 

Ponechme stranou skutečnost, že společné vládnutí není totéž co společné schvalování některých zákonů, na kterých se shodnou dvě strany, ač spolu třeba zrovna nejsou ve vládní koalici. Přijmeme-li ale chmurné ujišťování mobilizátorů, že ČSSD a KSČM už spolu vládnou, pak bychom pro povolební spolupráci ČSSD a KSČM jen těžko vymýšleli lepší reklamu. Vždyť navzdory tomuto údajnému komplotu zažívá  země největší ekonomickou prosperitu ve své historii a už teď de facto plní maastrichtská kritéria potřebná pro vstup do eurozóny.

 

Mnoho občanů by si jistě přálo razantnější reformy penzijního systému nebo školství a mnoho by asi uvítalo jiný model zdravotnictví než ten, který, jak se zdá, prosazuje ministr David Rath. Mnoho lidí by též uvítalo méně dryáčnický politický styl, než jaký předvádějí jak představitelé opozice, tak (bohužel) i někteří představitelé vlády. A téměř všichni občané si nepochybně přejí, aby vláda účinněji bojovala  s korupcí.

 

Vezmeme-li ale v úvahu že největší opoziční strana nabízí pro řešení některých z vyjmenovaných problémů dosti šílené experimenty, které se mají přetavit do jakési „tlusté peněženky“, neublíží „již existující“ koalici ČSSD a KSČM ani současné přešlapování v některých oblastech. Co této údajné koalici ale rozhodně pomáhá, jsou tvrzení o oklešťování demokracie, která hraničí se šířením poplašné zprávy.

 

Každý občan se totiž může vystavit jednoduchému testu. Ubyla mu nějaká občanská práva v důsledku údajného spoluvládnutí ČSSD a KSČM? Zdá se mu, že je naše demokracie oklešťována? Myslí si, že Paroubek po volbách začne reglementovat média, znárodňovat, zavádět policejní stát? Odpověď na všechny tyto otázky je pro většinu lidí se zdravým rozumem jednoduchá: Ne! Mobilizátoři tak svým strašením vlastně dělají budoucí spolupráci ČSSD a KSČM reklamu. Jestliže totiž už teď žijeme v oklešťené demokracii, není to nikterak špatné.

 

Právo, 1.2.2006