Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2006 Lidovci a antikomunismus

Lidovci a antikomunismus

Lidovecký místopředseda Jan Kasal polemizuje v dramaticky nazvaném článku, „Pehe, srp a kladivo“ (Právo 9.2.2006), s mým textem „Jak dělat reklamu KSČM“ (Právo, 1.2.2006). V něm jsem argumentoval, že antikomunistická mobilizace, používaná politickou a mediální pravicí, je neefektivní. Zvláště pak tehdy, když mobilizátoři tvrdí, že ČSSD a KSČM už vlastně společně vládnou. Je-li tomu tak, napsal jsem, pak je to vlastně pro spolupráci ČSSD a KSČM dobrá reklama, protože se zemi výjimečně dobře daří a jen těžko bychom hledali příklady oklešťování demokracie, kterým mobilizátoři straší.

 

K tomuto jasnému argumentu by se nebylo třeba vracet, ale Jan Kasal mi ve svém článku klade následující otázky: „Kde a jak by asi hledal případný menšinový kabinet ČSSD ve 200člené Poslanecké sněmovně podporu pro vyjádření důvěry vládě? Skutečně si pan Pehe myslí, že případná, byť třeba tichá podpora sociálně demokratické vlády by se odehrávala ve Sněmovně jen tak? Lidově řečeno na základě dohody per ústa?“

 

Na první otázku by nám měli dát odpověď především samotní lidovci a Občanská demokratická strana. Jestliže obě strany mají tak silné antikomunistické cítění, jaké nám neustále předvádějí, proč by nemohly v případě volebního vítězství ČSSD nabídnout podporu jejímu menšinovému kabinetu ony? V zájmu umenšení vlivu komunistů by jistě bylo možné menšinovou vládu ČSSD podpořit přinejmenším při hlasování o důvěře po jejím vzniku. A jistě by bylo možné nabídnout ČSSD i seznam podmínek, za kterých obě strany budou menšinovou vládu i nadále podporovat. Pokud by je porušila, například otevřenou spoluprací s KSČM, mohly by přejít obě strany do tvrdé opozice.

 

To by ovšem byl projev politické kultury, kterou v našich zeměpisných šířkách neznáme. Dalším aspektem takové velkorysosti by samozřejmě byl i tlak na ČSSD, aby na oplátku ona umožnila vznik menšinové vlády ODS v případě, že ODS vyhraje volby, ale nebude mít s lidovci parlamentní většinu.

 

Zajímavé je, že otázku, kdo by asi tak dal menšinové vládě ČSSD s výjimkou komunistů podporu, klade místopředseda strany, která je s ČSSD v současnosti v koalici. Co se podle Kasala tak dramatického s ČSSD po volbách stane, že  strana, která s ní nyní funguje v jedné koalici, nebude ochotná podpořit její případný menšinový kabinet? Odpověď je pro lidovce nelichotivá: Když nemůžeme mít křesla přímo ve vládě, staneme se spolu s ODS nulově tolerantní opozicí. Jde tedy o především zase o ta křesla.

 

Odpověď na otázku, jak by se technicky odehrávala případná spolupráce ČSSD a KSČM, neznám. Jestliže ovšem lidovci a ODS tvrdí, že spolu ČSSD a KSČM vládnou už dnes, pak vlastně odpověď na podstatnější část této otázky dávají oni. ČSSD a KSČM se domlouvají „per ústa“, abychom použili Kasalovu terminologii, a docela dobře to funguje, pokud jde o celkový stav země.

 

Kdyby lidovci byli prozíravější, nedávali by svými prohlášeními o tom, že vládní koalice už vlastně neexistuje, kredit za dobré výsledky této vlády KSČM, ale snažili by se body získat pro sebe. Problémem ovšem je, že to byli především lidovci, kteří se ve vládě vždy chovali spíše jako opozice. Je pro ně smutným vysvědčením, že KSČM se dnes jeví jako spolehlivější partner, než oni.

 

Lidovci nám též chtějí za každou cenu vsugerovat, že se prý schyluje k další opoziční smlouvě, tentokrát mezi ČSSD a KSČM. Neuškodí možná připomenout, že opoziční smlouva v roce 1998 byla do značné míry výsledkem neochoty Unie svobody a lidovců přijmout velkorysou nabídku Miloše Zemana na plnokrevnou koalici. Jinými slovy: případná opoziční smlouva mezi ČSSD a KSČM i tentokrát do značné míry závisí na chování ostatních stran.