Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary 2006 Za koho mluví Solana?

Za koho mluví Solana?

Vysoký představitel Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana je na cestě po islámských zemích, které ujišťuje, že EU nedopustí, aby se opakovaly urážky islámu.

Snaha Solany utlumit vášně po otištění karikatur je pochopitelná, ale zároveň jeho počínání (a tím i celé Unie) navozuje znepokojivé otázky. Především není jasné, za koho Solana mluví. Unie nemá skutečnou společnou zahraniční politiku, natožpak společnou politiku mediální. Nemluvě o tom, že cosi jako mediální politika—tedy snaha států nebo institucí typu EU určovat, co média mohou a nemohou zveřejňovat--je v demokratické společnosti záležitost problematická.

Není také jasné, jak může Solana slibovat, že EU „nedopustí, aby se opakovaly urážky islámu“. Jakým způsobem to chce zabezpečit? Vždyť jde o činy „soukromníků“ ve svobodných médiích. Solana naznačil, že by EU například mohla žádat mediální organizace v členských zemích, aby přijaly etický kodex, který by zveřejňování karikatur urážlivých vůči náboženství vyloučil. Proč by ale měly mediální organizace doporučení EU následovat? A i kdyby ho následovaly, dokud bude existovat svoboda slova, najdou se jistě publikace, které si budou o takovém „etickém kodexu“ myslet své.

Solana podpořil i myšlenku vzešlou z Organizace islámské konference, která navrhuje, aby OSN zařadila do seznamu lidských práv zákaz urážet náboženskou víru. To je opět tenký led. Pokud by „lidské právo“ na potlačení urážek náboženství nezůstalo jen podobně deklarativním právem, jakými jsou mnohá další lidská práva, jak by se asi vynucovalo?

Navíc Evropa a Spojené státy nejsou největším zdrojem toho, co muslimové označují za blasfemii, kterou je třeba potlačit. Noviny a další média (o učebnicích nemluvě) v islámském světě jsou plné urážek velkých náboženství Západu - křesťanství i judaismu. Má OSN nástroje k tomu, aby si vynutila plnění v diktátorských režimech v islámských zemích? Nemá. Podobnou lidskoprávní normu by nakonec ctily zase jen demokratické země Západu. Znamenalo by to například, že by musel do trezoru putovat film Miloše Formana Amadeus, v němž Salieri pálí sošku Ježíše Krista?

Solanovy diplomatické snahy, jakkoliv asi vycházejí z chvályhodných pohnutek, mohou bohužel jen posílit přesvědčení mnohých Evropanů, že EU je bezzubá organizace, která se v krizích jen hloupě podbízí.

Pákistánský prezident Parvíz Mušaraf řekl, že nechápe, „jak může civilizovaný člověk použít práva na svobodu projevu k tomu, aby urazil tak početnou skupinu lidí“.

Kdyby měla EU skutečnou páteř, musel by se Solana Mušarafa zeptat, co hodlají on a ostatní islámští politici dělat, aby íránský prezident Ahmadínežád přestal opakovaně zpochybňovat holokaust a navrhovat odsun Izraele na Aljašku. A co si myslí o prohlášení zástupců palestinského Hamasu, kteří odmítají uznat právo státu Izrael na existenci? Objíždějí představitelé Organizace islámské konference Evropu, aby se za tyto výroky omluvili?

Publikování karikatur jistě zbytečně uráží city mnohých muslimů, ale celá záležitost byla od počátku politicky zneužita. Místo toho, aby se EU postavila za Dánsko a další státy, které se staly terčem fanatismu, jenž je politicky organizován fundamentalisty a nedemokratickými režimy v islámském světě, objíždí vysoký představitel EU islámské země, kde činí jménem nás všech nerealistické návrhy, k nimž nemá od občanů členských zemí žádný mandát.

MF Dnes, 15.2.2006