Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Důsledky senátních a komunálních voleb

Důsledky senátních a komunálních voleb

Výsledky senátních a komunálních voleb budou mít dopady na všechny hlavní politické strany. K sebezpytování a k rychlému nalezení nějaké korekce současného stavu mají důvody zejména Občanská demokratická strana a Věci veřejné, které ve volbách nejvíce tratily.

 ODS, po ztrátě téměř šestnácti procent voličů v květnových volbách ve srovnání s rokem 2006, ztratila výrazně i v senátních a komunálních volbách. Přišla o vedoucí postavení v Senátu, vládu nad většinou radnic ve statutárních městech, jakož i o několik tisíc zastupitelů na komunální úrovni. Strana si musí co nejdříve odpovědět na otázku, jak tento sestupný trend zastavit, jinak jí hrozí postupné chátrání.

 Věci veřejné jsou na tom ještě hůře. Podzimní volby ukázaly, že výsledky na jaře byly důsledkem spíše dobrého marketingu a veřejné poptávce po boji s korupcí než skutečného zakotvení nového subjektu v české politice. VV svoje výsledky z jarních voleb nepotvrdily, ba co hůř, podzimní volby pro ně byly naprostým fiaskem.

 Véčkaři si budou muset odpovědět zejména na otázku, zda se jim vyplatil vstup do vlády, když v jarních volbách uspěli především kvůli svému protestu proti politickému establishmentu. Vstupem do vlády ztratili punc bojovníka s politickými „dinosaury“, ale nebyli schopni přijít s jiným zásadní tématem. I proto, že bok s korupcí, který akcentovali na jaře, není hlavní prioritou Nečasovy vlády.

 TOP 09, zejména díky svému vítězství v Praze, uspěla přinejmenším v tom, že se s ní musí počítat i v budoucnosti, že nebyla jen marketingovou bublinou. Ale i ona má důvod k sebezpytování, neboť zejména její výsledky v senátních volbách byly mnohem horší, než se čekalo.

 Strana má i další problém. Jakkoliv se v osobě bývalého guvernéra Zdeňka Tůmy vynořil další výrazný politik, přece jen i nadále příliš závisí na osobě Karla Schwarzenberga. Jeho vysoký věk i chatrné zdraví jsou pro TOP 09 rizikem, protože se zdá, že Miroslav Kalousek a Zdeněk Tůma by nemuseli být bez Schwarzenbergova „krytí“ pro voliče dostatečně přitažliví. Strana tedy musí rychle generovat nové osobnosti. To se jí ovšem, zejména v senátních volbách, jež jsou k tomu příležitostí, nepodařilo.

 ČSSD, která vyhrála v roce 2010 všechny troje volby, má důvod k optimismu. Jarní vítězství se sice v povolebních vyjednáváních proměnilo v porážku, ale v komunálních i senátních volbách strana zvítězila mnohem přesvědčivěji než na jaře, a vykazuje vzestupný trend. To je dobrá zpráva pro úřadujícího předsedu Bohuslava Sobotku, který má nyní velmi dobré šance na zvolení předsedou v březnu 2011. ČSSD se přitom zřejmě vyhne emocionálním vnitřním diskuzím a sporům, což ji může dále posílit.

 Komunistická strana ve volbách ani výrazně neztratila, ani neposílila. Nemá ale důvod k optimismu. Zůstává totiž dále izolovaná, a to do té míry, že kvůli ní nemohla vítězná ČSSD na jaře pomýšlet na sestavení vlády, neboť ta by se musela nějak opírat o KSČM.

 KSČM také výrazně neuspěla v senátních volbách. Dvojkolový volební sytém se opět ukázal jako velmi nevýhodný pro nesystémové strany, protože se voliči v druhém kole spojují proti kandidátovi takové strany.

 Hlavní otázky, jež se z voleb vynořují souvisí ovšem s další existencí Nečasovy vlády. Je totiž zřejmé, že neúspěchy vládních stran v komunálních a senátních volbách nezůstanou bez vnitrostranické odezvy. Zejména Věci veřejné budou nuceny odpovědět na otázku, zda jejich další angažmá ve vládě neohrozí jejich samotnou existenci. Pokud by si na tuto otázku strana odpověděla tak, že setrvání ve vládě je nebezpečím pro stranu, můžeme se v příštích měsících nadít na české politické scéně nemalých turbulencí.

Parlamentní magazín, 10/2010