Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Issová, Mádl a Zelenka jsou možná pravičáci, demokraté ale ne

Issová, Mádl a Zelenka jsou možná pravičáci, demokraté ale ne

Video Nevolte levici! Přemluv dědu a bábu!,  které v režii Petra Zelenky natočili Martha Issová a Jiří Mádl, je tak neuvěřitelně hloupé a propagandistické, že rozumnější člověk si nemůže v prvním šoku nepoložit otázku, zda to není mystifikace nebo dokonce rafinovaná součást kampaně levice. Bohužel se po přečtení výroků hlavních aktérů dozvíme, že je to myšleno vážně, ačkoliv vzhledem ke kritickým postojům některých tvůrců video klipu k (pražské) Občanské demokratické straně má být onou pravicí, pro níž se podle video klipu mají nadchnout dědečkové a babičky pod nátlakem mladých lidí, zřejmě TOP 09, možná Věci veřejné.

 Demokratická levice, tedy především sociální demokracie, by neprohloupila, kdyby požádala autory klipu, zda by jejich výtvor nemohla použít ve své volební kampani. Slovník i styl video klipu totiž vypovídají o intelektuálních obzorech skalních pravicových voličů, a potažmo i politické pravice, více, než kdy může vypovědět kterýkoliv předák ČSSD nebo levicový komentátor.

 Klip je nejen propagandisticky černobílý, urážlivý a místy vulgární, ale je také ukázkou myšlení založeného na hrubé verzi sociálního darwinismu. Staří lidé jsou podle něj už jen jakási sociální přítěž s levicovými sympatiemi, které je nutné donutit, třeba i za cenu emocionálního vydírání ze strany jejich vnuček a vnuků, aby politicky „prozřeli“.

 Pokud nedemokratické útoky na levici, sprostý nátlak na starší lidi, vulgarismy a primitivní neoliberalismus, pepřený sociálním darwinismem, vskutku reprezentují myšlenkové obzory „pravice“, pak by měl každý demokraticky smýšlející občan udělat vše, aby se taková pravice nedostala k moci. Ku škodě té slušnější politické pravice, kterou reprezentuje třeba Karel Schwarzenberg, je Zelenkův video klip skutečnou medvědí službou.

 Levice je v něm portrétována infernálně: tedy ve stylu navozeném pekelnými obrazy hořícího nápisu KSČSSD na programové konferenci ODS, které mohl pro změnu klidně režírovat Filip Renč. Prostě politický primitivismus par excellence. 

 Ústřední motiv video klipu o nátlaku na seniory je navíc, řečeno slušně, „zcizen“ z videa americké aktivistky Sarah Silvermanové. Symptomatické pro český kontext pak je, že když už si česká politika nebo zábavní průmysl „půjčí“ něco, co se stalo fenoménem na Západě, zejména v USA, zaručeně popletou nebo převrátí původní smysl, popřípadě celou věc trapným způsobem provinciálně rozmělní do podoby české bramboračky.

 Silvermanová sice také vyzývá k emocionálnímu „nátlaku“ mladých na seniory, když žádá, aby mladí donutili své bohaté židovské dědečky a babičky, užívající si důchodového věku na Floridě, volit Baracka Obamu. Jednou tezí jejího klipu je, že někteří bohatí židovští senioři zapomněli na své liberálně levicové kořeny, z nichž vzešli, a je nutné je z jejich mentálního zpohodlnění vytrhnout dříve, než Republikáni opět „ukradnou“ hlasování na Floridě, a tím i celé prezidentské volby, tak, jak to udělali v roce 2000, když kvůli hlasování na Floridě porazil George W. Bush Al Gorea.

 V českém klipu se má naopak úspěšná a dravá pravicová mládež vypravit za svými babičkami a dědečky, kteří jsou vykresleni převážně jako venkovští balíci a chudáci. Levici volí zřejmě kvůli svému nepříznivému sociálnímu postavení, přičemž si prý neuvědomují, že tím dozajista na léta dopředu „zavaří“ svým vnukům a vnučkám. Zatímco v americkém klipu jsou mysli židovských seniorů údajně poněkud zpohodlněné, protože se mají příliš dobře, v českém klipu jsou mysli důchodců zatemněné, neboť jsou chudí, takže podléhají iluzím o levici. Mají ovšem možnost se na svůj ubohý status i iluze vykašlat a obětovat se pro budoucnost naší mladé generace.

 Tím bude podle klipu jaksi „naplněna“ jejich poslední role ve vesměs zpackaných životech, kdy tady 40 let vládla „levice“. Mají prý, dědečkové a babičky, selektivní paměť, takže si pamatují jen pěkné věci. Dorost, poučený Issovou a Mádlem, jim tudíž musí popravdě připomenout, jako to tady bylo. Nelze těm chudákům dovolit, aby se jejich zásluhou démon levice znovu chopil moci.

 Je to sprostá a urážlivá manipulace nejen proto, že se starým lidem mezi řádky de facto říká, že když už to tady jejich generace jednou „po…“, mají to teď v zájmů pravicových mládežníků „nepo….“ znovu, načež, po splnění úkolu, mají nejspíš, jak naše energická a „ohleduplná“ mladá generace též občas starším lidem říká, „zalézt zpátky do hrobu“.

 Demokratického myšlení, nějakého soucitu a slušnosti se v Zelenkově klipu nedostává. Nejen ve vztahu ke starým lidem, ale i politicky. Házení celé levice do jednoho pytle v podobě pekelných varování před „KSČSSD“ nebo, jak to rád dělá jeden starý (ale evidentně, navzdory svému věku, výjimečně uvědomělý politolog), v podobě varování před nástupem „rudého bloku“ a změně režimu, je po dvaceti letech od pádu komunistického režimu skutečnou ukázkou buď lenosti myšlení nebo novodobé verze bolševismu.

 Ostatně bolševická nesnášenlivost v podobě jakéhosi novodobého svazáctví je čímsi, co otřese každým demokratem, ať už pravicově nebo levicově smýšlejícím, jakmile Zelenkův klip shlédne. Uvědomí si totiž, že pravicoví svazáci v klipu, Issová a Mádl, se mentálně nijak neliší od těch komunistických z padesátých let minulého století. A to je tristní zjištění, které znamená, že demokracie u nás zatím není zdaleka v bezpečí.