Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Kdo je v opozici, kdo v koalici

Kdo je v opozici, kdo v koalici

Dění na pražském magistrátu, kde spolu navzdory protestům uzavřeli koalici občanští a sociální demokraté, značně rozmlžilo dělící linie mezi koalicí a opozicí in na centrální úrovni. Ačkoliv ODS a ČSSD uzavřely koalice hned v několika dalších městech, v Praze byla situace výjimečná v tom, že se ODS nabízela jako ideově srozumitelný partner TOP 09.

 Vysvětlení ze strany politiků ODS, že TOP 09 nebyla v Praze věrohodným partnerem, a že se jim bude lépe spolupracovat s ČSSD, může sice oslovit lidi, kteří chápou politiku jako pouhou technologii moci, nebo lidi, kteří věří tomu, že na komunální úrovni jsou ideové rozdíly mezi stranami nepodstatné, ale velké části voličů bude spojenectví mezi ODS a ČSSD v situaci, kdy se nabízela koalice dvou pravicových stran, nesrozumitelné.

 Politika v Praze není typickou komunální politikou. Hlavní město je natolik velké a bohaté, že se politika v něm spíše blíží politice celostátní a silně centrální politiku ovlivňuje. Pozice pražského primátora je srovnatelná s pozicí ministra vlády.

 I proto bude mít rozhodnutí ODS v Praze dopady na centrální politiku. Například v tom, že pro Petra Nečase, premiéra a předsedu ODS v jedné osobě, bude těžké vysvětlovat některé kroky vlády z ideových pozic, jestliže část jeho strany zcela jasně preferuje pragmatickou technologii moci před idejemi.

 Zároveň pražská koalice výrazně zhorší již beztak napjaté vztahy mezi ODS a TOP 09 i na vládní úrovni. Bude těžké, aby si obě strany důvěřovaly za situace, kdy v nejbohatším regionu České republiky dala ODS tak jasně najevo, že považuje TOP 09 spíše za protivníka, než za spojence.

 Souboj mezi oběma stranami bude navíc sílit, protože voliči, kteří by chtěli ve světle uzavření pražské koalice opustit ODS, mají alternativu právě v podobě TOP 09. Představitelé TOP 09 koneckonců velmi dovedně využili uzavření koalice mezi ODS a ČSSD v Praze k celé řadě kritických komentářů na adresu ODS.

 Vztahy ve vládní koalici jsou stále více komplikované i proto, že Věci veřejné ve světle pokračujícího propadu preferencí začínají hrát roli vnitro-koaliční opozice. Je to počínání podobné tomu, které předváděli v různých vládních koalicích lidovci. Netřeba dodávat, že politické vystupování ve stylu „jsme a zároveň nejsme ve vládě“ je pro jakoukoliv vládní koalici destabilizující.

 Rozklížené vztahy mezi koaličními stranami budou řadu voličů mást. Navíc se někteří voliči mohou po právu ptát, zda by nebyla lepší velká koalice mezi ODS a ČSSD i na centrální úrovni.

 Pro ODS nedává z ideového hlediska taková koalice ještě stále smysl, jenže pokud se budou vztahy s TOP 09 přiostřovat, může v ODS zvítězit názor, který razí prezident Václav Klaus—že totiž obě nové strany, TOP 09 a VV, jsou nespolehlivé rychlokvašky, jejichž „vydírání“ by se ODS nejlépe bránila spoluprací s ČSSD.

 Zda je takový scénář vůbec možný, to bude hodně záviset také na vývoji v ČSSD. Pokud bude na březnovém kongresu zvolen předsedou Bohuslav Sobotka, ČSSD se bude velké koalici bránit. Bude se snažit o jasný levicový profil, přičemž Sobotka, jak se zdá, si je patrně vědom toho, že čas hraje pro ČSSD. Vládní koalice bude mít problémů ještě více, až začne vážně zavádět slibované reformy.

 Pokud by se do čela ČSSD postavil Michal Hašek, zvolila by ČSSD zřejmě o poznání pragmatičtější přístup. Nejenže Hašek nemá se spoluprací s ODS takové problémy jako Sobotka, ale je navíc mnohem přijatelnější i pro Věci veřejné. Jeho zvolení do čela ČSSD by mohlo být pro ODS velkým pokušením pokusit se izolovat v podobě spolupráce s ČSSD, a zároveň možná i s VV, svého největšího rivala—TOP 09.

 Vývoj na české politické scéně bude tedy v příštích měsících dynamický. Hodně bude záležet na hlasu veřejnosti, protože situace v Praze pravděpodobně notně zamíchá postavení jednotlivých stran v průzkumech voličských preferencí. Nejohroženější jsou přitom zejména ODS, jejíž počínání v Praze mohou chtít voliči ztrestat, a Věci veřejné, které ztratily přízeň voličů, když se v podobě vstupu do vládní koalice tak snadno vzdaly image protestní strany. Už na jaře se proto můžeme dočkat v některých stranách, a možná i ve vládě, radikálního vývoje.

Parlamentní magazín, prosinec 2010