Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Lex Kubera aneb Schweinerei

Lex Kubera aneb Schweinerei

Obyvatelé českých měst, včetně stověžaté Prahy, mají v těchto dnech vesměs stejnou, dosti otřesnou zkušenost. Brodí se neodklizeným sněhem, popřípadě břečkou na chodnících. Ti méně zdatní se jen odevzdaně kloužou. Tělesně postižení se nedokloužou a nedobrodí nikam, musí sedět doma a čekat na oblevu.

Ze skupinky německých turistů, soustředících se nikoliv na krásy Prahy ale na to, jak si nezlomit nohu, jsem dnes zaslechnul: „So eine Schweinerei!“ Měli bohužel pravdu.

Těžko by se jim vysvětlovalo, že v české kotlině ještě dvacet let po pádu komunismu máme v důležitých funkcích skutečné politické exoty, jako je senátor Kubera, jejichž ideologická zaslepenost dokáže ve spolupráci s politickou stádností a omezeností hravě zadupat do země to, čemu anglosasové říkají „common sense“. Zdravý rozum.

Jak už připomenul ve svém blogu Milan Šmíd, senátor Kubera prosadil změnu ve způsobu uklízení chodníků, když nechal vyřadit ze Zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 tento odstavec z paragrafu 27: “Vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, která vznikla znečištěním, náledím nebo sněhem, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit.“

Kuberova novela tak přenesla odpovědnost za schůdnost, tedy za uklízení, na obce, upozornil Šmíd. A odcitoval důvodovou zprávu k novele, podle níž „už sama skutečnost, že vlastník nemovitosti má odpovídat za škody, vzniklé na přilehlém chodníku, který mu nepatří, je absurdní a je v rozporu s civilistickou zásadou, že za své vlastnictví odpovídá především vlastník.“

Šmíd k tomu trefně dodal, že senátor Kubera je názorným příkladem dogmaticky ideologického vidění světa, které odmítá respektovat složitost a mnohotvárnost běžného života, a které své jednoduché zásady dovádí ad absurdum ve smyslu „Fiat iustitia, et pereat mundus”, v překladu: „nechť zhyne celý svět, hlavně že zvítězí spravedlnost.“ Tedy spravedlnost v Kuberově podání (viz např. jeho názor na kouření).

Důsledky páně senátorova vidění světa si můžete v těchto dnech vyzkoušet na sobě. Nezkoušejte ale moc, mohli byste skončit v nemocnici.

V obecnější rovině lze jen dodat, že kdyby se kdokoliv pragmaticky zamyslel nad možnými dopady Kuberova chodníkového zákona v době, kdy byl lex Kubera přijímán, mohl už tehdy vědět, že výsledkem bude ona výše zmíněná „schweinerei“.

V naprosto ideálních podmínkách by Kuberovo řešení dávalo smysl. Ať se o úklid chodníků starají obce, kterým "patří". Jenže české obce nemají na něco takového kapacity, zvláště pak když se škrtá a škudlí na všech frontách. Navíc ve  zkorumpované obecní politice, z níž odsávají ve velkém peníze nejrůznější kmotři, jsou takové „hlouposti“, jako je odklízení sněhu z chodníků, až na druhém místě. Něco by se mohlo změnit snad jen v případě, kdyby soudy začaly odškodňovat lidi, co si zlámou nohy, takovými částkami, že by se obcím neodklízení sněhu začalo hrubě nevyplácet.

Navíc chybí jistý civilizační impuls, jak správně upozorňuje ve svém blogu Jan Macháček. Civilizovaná společenství se o veřejný prostor starají, úklid a jistá míra pořádku k civilizaci patří. Společenství necivilizovaná, v nichž udávají v politice tón lidé, kteří by se mnohem lépe uplatnili v kabaretu, jsou prostě odsouzena ke „schweinerei“.

Prasatům se tímto omlouvám. Ve srovnání s tím, co lze v těchto dnech zažít v českých městech, jsou to zvířata čistotná a civilizovaná.

 P.S. Je svým způsobem symptomatické, že senátor Kubera, na jehož podnět parlament obcím nově "přidal" povinnost uklízet chodníky, patří k onomu ultraliberálnímu proudu myšlení, které neustále vymýšlí jak osekat veřejné finance, a stát by nejraději omezilo na úplné minimum. Nelze ale mít vše. Nelze chtít na veřejný sektor stále víc nakládat, přitom ho ale finančně škrtit.