Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Mýty o komunálních volbách

Mýty o komunálních volbách

Některá česká média a politici s oblibou zdůrazňují několik triviálních závěrů o komunálních volbách. Například že volby skončily vítězstvím nezávislých kandidátů nebo že z politických stran si v celkovém počtu mandátů nejlépe počínala Občanská demokratická strana. Předseda Věcí veřejných Radek John pro změnu ohromil konstatováním, že si jeho strana ve volbách de facto polepšila, protože celkově získala na radnicích více mandátů než v roce 2006.

Výše uvedená zjištění mají ovšem ve vztahu k tomu, co se opravdu stalo, jakož i ve vztahu k možným dopadům na centrální politiku, asi tak stejnou hodnotu jako konstatování, že v létě je větší teplo než v zimě. Nezávislí kandidáti jsou celkově nejúspěšnější v každých komunálních volbách, a procentuální výpočet celkových zisků mandátů politických stran na všech radnicích nevypovídá nic o tom, zda uspěly, nebo ne.

Co naopak má vypovídací hodnotu pro celostátní politiku, jsou výsledky velkých stran ve velkých městech, kde vzorce hlasování více připomínají hlasování do Poslanecké sněmovny. A ačkoliv je hlasování ve velkých městech ovlivněno mnohem více než centrální politika počínáním konkrétních politiků v zastupitelstvech a radách, přece jen se do tohoto hlasování promítají mnohem více než na nižší úrovni i obecné politické preference.

To, že ODS získala v celkovém součtu všech rozdělených mandátů o několik desetin procenta více mandátů než druhá ČSSD, z hlediska centrální politiky též nic neznamená, snad kromě toho, že je ODS na místní úrovni o něco lépe zabydlená než ostatní strany, ale zároveň mnohem méně preferovaná než nezávislí kandidáti. Podstatnější je, v kolika statutárních městech ODS zvítězila nebo kolik procent v takových městech získala ve srovnání se svými rivaly.

A na této úrovni, která se promítá do centrální politiky, nedopadla ODS tentokrát dobře. Jakkoliv to lze částečně vysvětlit způsobem, který použil Petr Nečas, tedy že lidé se rozhodovali podle konkrétních situací a lidí, pravdu má i Bohuslav Sobotka, když říká, že volby na této úrovni byly částečně i referendem o vládní politice.

Když Radek John srovnává výsledky VV s výsledky v roce 2006, a s uspokojením konstatuje, že strana získala v absolutních číslech několikanásobně více mandátů, což je prý zlepšení o tisíce procent, zapomíná dodat, že to, co je skutečně důležité, jsou výsledky VV ve srovnání s výsledky jarních voleb do Poslanecké sněmovny. Jakkoliv se v takovém srovnání měří dvě různé věci, přesto je jasné, že strana, která získala v jarních volbách více než deset procent hlasů, a je členem vládní koalice, zaznamenala drtivou porážku ve volbách komunálních, když zcela propadla ve velkých městech.

Největší vypovídací hodnotu pak má neúspěch VV v Praze, neboť před tím, než se VV staly celostátní stranou, byly lokálním pražským uskupením.

Při uplatnění relativních měřítek také nebyl nikterak oslnivý výkon TOP 09. Strana sice zvítězila v Praze, ale od politického subjektu, který chce soutěžit s ODS, bychom přece jen čekali víc než vítězství v několika málo městech a postup pouhých pěti kandidátů do druhého kola.

Jak VV, tak TOP 09 samozřejmě hodně utrpěly tím, že ke komunálním volbám přišli voliči v menším počtu a v jiném složení než k volbám do Poslanecké sněmovny. Jenže otázkou je, zda budou tyto strany, po relativním neúspěchu v komunálních a senátních volbách, schopny motivovat mladé voliče z internetové generace stejně jako na jaře 2010.

Co mnohá obecná zjištění o výsledku komunálních voleb též pomíjejí, je skutečnost, že samotné politické strany čtou výsledky voleb jinak než například skrze triviální konstatování, že nejvíce hlasů získali nezávislí. Zajímá je ne to, jak si počínaly ve vztahu k nezávislým, ale jak si počínaly ve vztahu k ostatním politickým stranám, a to zejména na té úrovni, která má nějakou vypovídací hodnotu pro centrální politiku.

Vědomí velkého neúspěchu v tomto kontextu bude mít značné dopady dovnitř politických stran. Pokud budeme volby nahlížet touto optikou, všechny vládní strany mají důvody se obávat trendů, které komunální volby naznačily.

Zejména Věci veřejné se de facto staly rozbuškou ve vládní koalici, protože jejich totální selhání je nutné poměřovat jejich překvapivě dobrým výsledkem v jarních volbách do Sněmovny. A právě proto, že úspěch v jarních volbách je v případě této strany hlavním měřítkem pro posuzování jejích výsledků ve volbách komunálních (i senátních), je jasné, že véčkaře čeká sebezpytování a vnitřní nestabilita, která může vyústit do oslabení celé vládní koalice.

Deník Referendum, 19.10.2010