Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary O nedodržování dohod Českem a Evropskou unií

O nedodržování dohod Českem a Evropskou unií

V reakci na můj text Česká výjimka se objevily i názory, že jakkoliv může být samotná výjimka z Lisabonské smlouvy, kterou si vymínil prezident Václav Klaus před podepsáním smlouvy, obsahově nesmyslná, a jakkoliv ji Klaus vnutil EU na základě vydírání, dohody se mají plnit. Jinými slovy, když už se EU jednou zavázala, že česká výjimka bude, měla by dohody respektovat.

 Pokud by prý EU dohodu nedodržela, ztratí důvěryhodnost.

 Tyto argumenty si zaslouží dvě poznámky.

 Za prvé, EU na summitu Bruselu, kde Klausovu výjimku schválila, nespecifikovala mechanismus jejího přijetí. Hovořilo se o tom, že nejlepším řešením by bylo její připojení k přístupové smlouvě s Chorvatskem nebo k přístupové smlouvě s Islandem, ale nepadl žádný přesný závazek.

 Jestliže se tedy objevují názory, že by se česká výjimka mohla schvalovat separátně, hlasováním v každé členské zemi, pak rozhodně nelze říci, že EU od svého závazku odstupuje. To by se dalo říci pouze v případě, že by Brusel prohlásil, že se o české výjimce hlasovat nebude vůbec, že ji hodí pod stůl.

 Zároveň je licoměrné obviňovat EU. Jestliže jsou proti přijetí české výjimky společně s nějakou přístupovou smlouvou konkrétní státy, lze případně obvinit z porušení dohod jen tyto konkrétní státy. EU prostě nemá dostatečně silné páky, aby donutila například Rakousko či Maďarsko k tomu, že musí souhlasit s přičleněním české výjimky do přístupové smlouvy s Chorvatskem.

 Za druhé, důvěryhodnost mezi partnery se vždy odvozuje od jednání na obou stranách partnerského vztahu. Je pokrytecké obviňovat EU z neserióznosti ohledně prosazování české výjimky, když Česká republika už 8 let flagrantně porušuje závazek, jenž byl podmínkou jejího vstupu do EU. Konkrétně jde o zákon o státní službě, který parlament v roce 2002 přijal, protože bez něj bychom do EU nemohli vstoupit, načež různé vlády čtyřikrát odložily jeho účinnost, takže neplatí dodnes. Nečasova vláda ho teď chce dokonce úplně zrušit!

 Dalším příkladem je dlouholeté odmítání prezidenta Klause (už od roku 2004) ratifikovat Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností, a to přesto, že k němu dal český Parlament souhlas, a že s tímto dokumentem souhlasili v jednání v rámci EU čeští vládní představitelé stejně, jako na konci roku 2009 souhlasili představitelé ostatních členských zemí EU s českou výjimkou. Prezident Klaus tak ignoruje kolektivně vyjednaný závazek České republiky úplně stejně, jako nyní možná budou ignorovat závazek prosadit jeho českou výjimku představitelé Rakouska a Maďarska.

 Jinými slovy: Česká republika nebude stát na pevné půdě, pokud si bude stěžovat na údajnou licoměrnost EU nebo některých členských tátů EU ohledně české výjimky. Sama dohody porušuje. Nelze než připomenout české přísloví: kdo s čím zachází, tím také schází.