Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Politizace facebookového mládí? Ano, ale jaká?

Politizace facebookového mládí? Ano, ale jaká?

Nejrůznější kampaně organizované mladými účastníky sociálních sítí na Internetu jsou prý projevem občanské společnosti a mění politickou atmosféru ve veřejném prostoru proti vůli (některých) politických stran. Takováto aktivizace mladých s pomocí nových komunikačních technologií je vesměs vnímána jako pozitivní vývoj.

Bohužel lze stejně přesvědčivě argumentovat, že jakkoliv samotný fakt politické aktivizace mladé generace je pozitivní, styl a prostředí takové „aktivizace“ u nás dávají důvody k obavám. Oč jde?

Tak především, ačkoliv demokracie je diskuse, jak pravil Masaryk, je třeba dodat, že podstatou demokratické diskuse je racionální, strukturovaný diskurz ve veřejném prostoru, který má svá pravidla. Z demokratického diskurzu samozřejmě nelze vynechat emoce a pocity, ale neměly by převládnout. Na politickém kolbišti pracují s pocity a emocemi především populisti, nikoliv skuteční demokraté.

Důležitá je také jistá míra civilizovanosti demokratické hry. Jakkoliv tuto míru mohou překračovat, a zejména ve volební kampani překračují, i zavedené politické strany, obecně musejí hrát na hřišti vymezeném jistými pravidly. Pokud tato pravidla překračují příliš brutálně, musejí být  připraveny platit cenu jak v podobě negativní mediální odezvy, tak reakce voličů.

Politická aktivizace naší mladé generace s pomocí sociálních sítí v některých svých aspektech respektuje nepsaná pravidla hry demokratické společnosti, ale v mnoha směrech tato pravidla porušuje: ať už jde o převahu emocí nad racionalitou, zábavy nad seriózní angažovaností, nebo vulgarity nad slušností.

Dalším rysem facebookových kampaní je také jejich jistá anonymita. Ačkoliv mladí lidé na Facebooku mají svoji identitu, v čemž se odlišují od anonymních diskuzí pod texty na různých serverech, mobilizace s pomocí Facebooku, například za účelem protestu proti nějakému politickému rozhodnutí, většinou vytváří anonymní dav. Mladí lidé, kteří vloni házeli vajíčka na předáky sociální demokracie, nevstupovali do politického procesu jako konkrétní osoby, které chtějí o něčem pod svými jmény diskutovat. Zjevovali se právě jako dav, který narušuje základní mechanismy volební kampaně, k nimž patří právo stran oslovit svoje voliče.

Už vloni jsem v textu nazvaném „Facebook, humbuk a demokracie“ napsal, že především není zatím jasné, do jaké míry jsou tato komunikační prostředí schopna generovat koherentní, tedy souvislé, systémové a logické (nejen politické) programy a alternativy, a do jaké míry jsou to spíše toliko nástroje za určitých podmínek vhodné pro sociální mobilizaci, jejímž cílem není pozitivní vize, nýbrž spíše jen odpor vůči něčemu.

Toto rozlišení je důležité, protože občanská společnost je obvykle definována jako takový typ skupinového občanského aktivismu, jemuž je společný nejen odpor vůči něčemu, ale který také obvykle nabízí vůči tomuto „něčemu“ konstruktivní alternativy.

Důležitý je rovněž jazyk, s jehož pomocí se část společnosti mobilizuje. Lze se obávat, že ti, kdo si pochvalují tolik diskutovaný klip Nevolte levici! Přemluv dědu a bábu!, coby účinný nástroj politické aktivizace mladé generace, nevidí kvůli stromům les.

Můžeme se utěšovat, že vulgarita klipu i to, co mnozí považovali za urážení starších spoluobčanů, byly „účelové“, neboť tvůrci klipu prý jen chtěli vyburcovat mladé, aby šli k volbám a vlastně pouze kritizovali tu část mladé generace, která byla vždycky ke všemu lhostejná. A můžeme se též utěšovat, že vulgarita klipu byla jen reakcí na vulgaritu volební kampaně politických stran, podle některých především těch levicových.

Skutečností zůstává, že takovýto klip by nebyl přijatelný pro žádné elektronické médium mimo Internet, kde působí nejrůznější regulační mechanismy. Ty existují z dobrých důvodů: demokratická společnost se chrání před neúměrnou mírou agresivity, zjednodušení a vulgárnosti. Neubrání-li se, je v nebezpečí.

Kdyby naše facebooková generace ve svých mobilizačních kampaních pracovala se stejnou mírou racionality, která se uplatňuje ve veřejném prostoru mimo Internet (jakkoliv i v něm je míra občas překročena), bylo by se možné z politické aktivizace této generace jen radovat. Bohužel některé z dosavadních kampaní veřejný prostor jen dále vulgarizují a rozmělňují to, co ještě zůstává z přijatelné míry racionality a slušnosti.

Ti, kdo tento typ aktivizace „mladých“ glorifikují, by se možná měli důkladně zamyslet. Jakkoliv jádro emocí, které facebookovému prostoru vládnou, může být zdravé, emoce a pocity, jež jsou buď dále neartikulované a neracionalizované, nebo emoce a pocity vyjadřované v zájmu aktivizace vulgárně, mohou být v konečných důsledcích pro demokracii stejně zhoubné, jako jsou činy nejrůznějších populistických stran a politických demagogů.