Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Pražská koalice jako test demokracie

Pražská koalice jako test demokracie

Vznik koalice mezi ODS a ČSSD na pražském magistrátu je krok natolik cynický, viditelně poháněný snahou neztratit kontrolu nad pochybnými miliardovými kšefty, spíše než starostí o Prahu, že v sobě skrývá velký potenciál ovlivnit radikálním způsobem další směřování české politiky.

 Prezident Václav Klaus, jakož i tvůrci dohody tvrdí, že je to krok racionální. Strany jsou zde prý od toho, aby za každých okolností maximalizovaly své volební zisky. Jenže mnoho občanů, soudě už podle prvních reakcí, si myslí, že pražská koalice je výsměch volbám, voličům i demokracii.

 Žijeme ovšem ve formálně demokratickém systému, a demokracie má tudíž  šanci se nyní ozvat. Z prvních reakcí je zřejmé, že se ozve přinejmenším v podobě různých protestů, demonstrací a petic. Takové projevy jsou samozřejmě účinné, ale pokud je obě strany „ustojí“, energie občanské společnosti opadne, a vše se vrátí do starých kolejí.

 Je tu ale ještě další nástroj, kterým je veřejné mínění. Obě strany pražské koalice riskují, že jim veřejnost, což jsou nakonec voliči, jejich zpupnost spočítá. Celostátní lídři obou stran se mohou od pražské koalice stokrát distancovat, veřejnost vidí přinejmenším to, že si v jejich stranách kmotři dělají na jistých úrovních, co chtějí.

 Zejména ODS je ve velkém nebezpečí, že se její volební preference začnou prudce propadat. Nejenom proto, že právě ona je odpovědná za situaci v Praze, a že právě ona se drží moci i vlivu v situaci, kdy ji voliči v lepším případě odkázali do pozice menšího koaličního partnera TOP 09, v horším do opozice. Je tomu také proto, že spojení s ČSSD v Praze zpochybňuje pravicové řinčení zbraněmi na centrální úrovni.

 Pokud občané už v příštích průzkumech volebních preferencí vystaví ODS jasný účet v podobě propadu preferencí, mohou ještě něco ovlivnit, protože ve stranických řadách zavládne panika. I proto, že v TOP 09 mají voliči na pravici alternativu, což se nedá říct o levici, kde KSČM tak zřejmou alternativou k ČSSD není.

 Jestliže navzdory vývoji v Praze zůstanou preference ODS víceméně stejné, nelze než dojít k závěru, že pravdu mají tvůrci koalice i prezident Klaus. I občané budou mít, co si „zaslouží“, neboť většině z nich nebude evidentně nevadí, že o jejich voličské hlasy jde až v druhé řadě, a že o tom, kdo u nás vládne, rozhodují neprůhledné ekonomické zájmy za politikou.

 I to je svým způsobem legitimní. Demokratické systémy existují v různých podobách, v závislosti na tom, co občanům toho kterého státu stačí. Pokud i nám bude stačit demokracie typu „italského“, kterou z pozadí ovládají různé  „mafie“, veřejnost se s pražskou situací smíří.

Pokud se ukáže, že chceme demokracii typu spíše „severoevropského“, je zejména ODS ve vážném nebezpečí pádu do politické nicoty.

 Právo, 18.11.2010