Nacházíte se zde: Úvod Politický zápisník / Political diary Zprivatizovaná politika aneb Ministerstvo věcí nečitelných

Zprivatizovaná politika aneb Ministerstvo věcí nečitelných

Poté, co média zveřejnila zprávy, že soukromá bezpečnostní agentura ABL sledovala před čtyřmi roky politiky ODS na Praze 11, rozpoutala se typicky česká diskuse. Komentáře k této kauze se tudíž nejčastěji zabývají klasickou otázkou „komu to slouží?“

Hlubokomyslné odpovědi na tuto otázku, kterou s oblibou kladli v různých diskreditačních kampaních zejména komunisté, pak nabízejí celou škálu vzrušujících konspiračních teorií. Jde prý o boj v rámci ODS. Nebo je za tím snaha zdiskreditovat Věci veřejné, neboť bývalý šéf ABL Vít Bárta je nyní ministrem dopravy za VV a jeho strana řídí v osobě Radka Johna i ministerstvo vnitra. Ale kdo ví, možná je za vším TOP 09, která by mohla z aféry vytěžit v komunálních volbách. Nejtemnější scénáře pak naznačují skutečně apokalyptické cíle aféry: byla prý rozpoutána, aby mohla vzniknout velká koalice ODS a ČSSD!

Známý politický katastrofista Bohumil Doležal se s tím nepáře a jde přímo ke kořenům bolševické otázky „komu to slouží?“ Je prý podivné, že si ještě nikdo nepovšimnul nápadné podobnosti s akcí „Monte Argentario“, kterou to údajně „připomíná mohutně”. Podle Doležala někdo umístil doprostřed koalice před volbami minu a ta teď, v příhodné chvíli, bouchla. Čím víc se koalice bude hádat, tím hůř pro ni. ČSSD to může jenom z ústraní přiživovat. V našem veřejném životě se pevně uchytil paroubkismus, míní politolog.

A pokračuje: „Kdo si objednal Monte Argentario, není jasné stejně, jako není jasné, kdo si objednal sledování paní Šorfové a celý ten rumrajch, jenž se od toho odvinul. Rukopis obou akcí je stejný, takže skoro bych řekl, že hybatelem je jedna a tatáž osoba (právnická či fyzická) a že fyzické osoby, které se na rozpoutání akce podílely, by bylo třeba označit a velmi rázně vypudit z politiky nebo ze slušné společnosti, pokud v politice nejsou.“

Přeložíme-li do srozumitelné řeči to, co nám politolog i další komentátoři, kteří neúnavně krouží okolo otázky „komu to slouží?“, říkají, podstatné vlastně není, jestli někdo někoho špehoval (zákon to prý nezakazuje) a pak diskreditoval či dokonce mlátil (v některých případech byly totiž sledované osoby údajně i zmláceny), ale že někdo odpaluje pomyslné miny v útrobách naší vládní koalice, která má před sebou v příští čtyřletce ty nejdůležitější úkoly v podobě neochvějného plnění závěrů vládního prohlášení, odvozeného z vůle našeho lidu.

Nu dobrá, to, že někdo médiím nabízí takovéto skandály, je jistě na pováženou, stejně jako je na pováženou, že některá česká média s oblibou rozehrávají diskreditační kauzy v tak nápadných časových souvislostech, že u katastrofistů nemohou nevyvolat paranoidní reakce a zlobu na ty, kdo zlovolně ruší vládní koalici v jejím „klidu k práci“.

Jenže ta nejhrozivější podstata nejnovějšího skandálu nespočívá v tom, že někdo před blížícími se volbami dávkuje pro média odhalení o věcech, které se opravdu staly, jakkoliv je to už čtyři roky. Vždyť stejně jako se v kauze Monte Argentario premiér Topolánek skutečně scházel v Itálii s předními lobbisty i nyní někdo skutečně sledoval politiky ODS i jejich příbuzné, jakož i pak mlátil některé konkrétní lidi.

Hrozivost celé věci spočívá v tom, že firma, která stojí v centru celé nechutné záležitosti, je úzce spojena s několika lidmi, kteří nyní ovládají klíčová ministerstva. Možná se nakonec třeba prokáže tvrzení Víta Bárty, že dokumenty spojované v kauze sledování politiků s firmou ABL jsou padělky, jenže to nic nemění na skutečnosti, že v podobě Věcí veřejných se lidé spojení s touto, nyní silně podezřelou firmou dostali do vlády země.

Profesor Jiří Přibáň psal v souvislosti s volebním úspěchem VV hned po volbách o nebezpečném trendu privatizace politiky. Představitelé ODS, která se postavila do čela rodící se vládní koalice, tehdy měli jisté důvodné problémy s tím, že by véčkaři měli dostat ministerstvo vnitra, o které tolik usilovali. Nakonec ustoupili s tím, že prý ministerstvo nebude dávat zakázky firmě ABL.

Jenže jak ukazují některé skutečnosti, jež se vynořují ze současného skandálu, o nějaké zakázky přeci vůbec nejde. Moc mají ti, kdo mají (citlivé) informace. Některé indicie naznačují, že kdokoliv sledování politiků ODS na Praze 11 organizoval, měl přístup i k informacím z policejních databází.

Takové informace bezpečnostní agentury prý získávají od svých zdrojů v policii. Daní policisté tím porušují zákon, ale agentury zřejmě mají jejich prostřednictvím přístup jen k určitým konkrétním informacím.

Představme si ale, že nějaká taková agentura získá přístup ke všem databázím ministerstva vnitra, jakož i ke všem databázím policejním... Jako útěcha nám může posloužit snad jen to, že žijeme v právním státě, a můžeme si být tudíž naprosto jisti, že ministr vnitra a jeho lidé, někteří z bezpečnostních agentur, by nikdy, ale opravdu nikdy pro potřeby soukromé agentury nezkopírovali databáze ministerstva a policie… A že tedy nemají nyní v ruce materiály, s jejichž pomocí mohou potenciálně vydírat a kompromitovat mnoho lidí, včetně politiků.

Tato potenciální privatizace politiky a bezpečnosti státu má také aspekt, na který upozornili politici ČSSD: jakkoliv bychom rádi věřili, že v právním státu se vše děje podle práva a principu „padni komu padni“, nelze se zbavit jistých pochybností, že kauza, v níž figurují lidé z jedné bezpečnostní agentury, bude skutečně vyšetřena policií, kterou skrze ministerstvo vnitra nepřímo ovládá politická strana, již „vytvořil“ člověk, jenž výše zmíněnou bezpečnostní agenturu vlastnil.

Možná to mnohým analytikům a komentátorům, posedlým otázkou, komu může posloužit skandál před volbami, ještě nedochází, že nebezpečím pro českou demokracii není v první řadě zlovolné rozehrávání jakýchsi kauz, načasovaných před volby. To opravdové nebezpečí přichází z privatizace politiky hráči, jejichž skutečné úmysly jsou (už ve světle toho, co se vyjevuje o jejich minulosti) více než nejasné.Poté, co média zveřejnila zprávy, že soukromá bezpečnostní agentura ABL sledovala před čtyřmi roky politiky ODS na Praze 11, rozpoutala se typicky česká diskuse. Komentáře k této kauze se tudíž nejčastěji zabývají klasickou otázkou „komu to slouží?“

Hlubokomyslné odpovědi na tuto otázku, kterou s oblibou kladli v různých diskreditačních kampaních zejména komunisté, pak nabízejí celou škálu vzrušujících konspiračních teorií. Jde prý o boj v rámci ODS. Nebo je za tím snaha zdiskreditovat Věci veřejné, neboť bývalý šéf ABL Vít Bárta je nyní ministrem dopravy za VV a jeho strana řídí v osobě Radka Johna i ministerstvo vnitra. Ale kdo ví, možná je za vším TOP 09, která by mohla z aféry vytěžit v komunálních volbách. Nejtemnější scénáře pak naznačují skutečně apokalyptické cíle aféry: byla prý rozpoutána, aby mohla vzniknout velká koalice ODS a ČSSD!

Známý politický katastrofista Bohumil Doležal se s tím nepáře a jde přímo ke kořenům bolševické otázky „komu to slouží?“ Je prý podivné, že si ještě nikdo nepovšimnul nápadné podobnosti s akcí „Monte Argentario“, kterou to údajně „připomíná mohutně”. Podle Doležala někdo umístil doprostřed koalice před volbami minu a ta teď, v příhodné chvíli, bouchla. Čím víc se koalice bude hádat, tím hůř pro ni. ČSSD to může jenom z ústraní přiživovat. V našem veřejném životě se pevně uchytil paroubkismus, míní politolog.

A pokračuje: „Kdo si objednal Monte Argentario, není jasné stejně, jako není jasné, kdo si objednal sledování paní Šorfové a celý ten rumrajch, jenž se od toho odvinul. Rukopis obou akcí je stejný, takže skoro bych řekl, že hybatelem je jedna a tatáž osoba (právnická či fyzická) a že fyzické osoby, které se na rozpoutání akce podílely, by bylo třeba označit a velmi rázně vypudit z politiky nebo ze slušné společnosti, pokud v politice nejsou.“

Přeložíme-li do srozumitelné řeči to, co nám politolog i další komentátoři, kteří neúnavně krouží okolo otázky „komu to slouží?“, říkají, podstatné vlastně není, jestli někdo někoho špehoval (zákon to prý nezakazuje) a pak diskreditoval či dokonce mlátil (v některých případech byly totiž sledované osoby údajně i zmláceny), ale že někdo odpaluje pomyslné miny v útrobách naší vládní koalice, která má před sebou v příští čtyřletce ty nejdůležitější úkoly v podobě neochvějného plnění závěrů vládního prohlášení, odvozeného z vůle našeho lidu.

Nu dobrá, to, že někdo médiím nabízí takovéto skandály, je jistě na pováženou, stejně jako je na pováženou, že některá česká média s oblibou rozehrávají diskreditační kauzy v tak nápadných časových souvislostech, že u katastrofistů nemohou nevyvolat paranoidní reakce a zlobu na ty, kdo zlovolně ruší vládní koalici v jejím „klidu k práci“.

Jenže ta nejhrozivější podstata nejnovějšího skandálu nespočívá v tom, že někdo před blížícími se volbami dávkuje pro média odhalení o věcech, které se opravdu staly, jakkoliv je to už čtyři roky. Vždyť stejně jako se v kauze Monte Argentario premiér Topolánek skutečně scházel v Itálii s předními lobbisty i nyní někdo skutečně sledoval politiky ODS i jejich příbuzné, jakož i pak mlátil některé konkrétní lidi.

Hrozivost celé věci spočívá v tom, že firma, která stojí v centru celé nechutné záležitosti, je úzce spojena s několika lidmi, kteří nyní ovládají klíčová ministerstva. Možná se nakonec třeba prokáže tvrzení Víta Bárty, že dokumenty spojované v kauze sledování politiků s firmou ABL jsou padělky, jenže to nic nemění na skutečnosti, že v podobě Věcí veřejných se lidé spojení s touto, nyní silně podezřelou firmou dostali do vlády země.

Profesor Jiří Přibáň psal v souvislosti s volebním úspěchem VV hned po volbách o nebezpečném trendu privatizace politiky. Představitelé ODS, která se postavila do čela rodící se vládní koalice, tehdy měli jisté důvodné problémy s tím, že by véčkaři měli dostat ministerstvo vnitra, o které tolik usilovali. Nakonec ustoupili s tím, že prý ministerstvo nebude dávat zakázky firmě ABL.

Jenže jak ukazují některé skutečnosti, jež se vynořují ze současného skandálu, o nějaké zakázky přeci vůbec nejde. Moc mají ti, kdo mají (citlivé) informace. Některé indicie naznačují, že kdokoliv sledování politiků ODS na Praze 11 organizoval, měl přístup i k informacím z policejních databází.

Takové informace bezpečnostní agentury prý získávají od svých zdrojů v policii. Daní policisté tím porušují zákon, ale agentury zřejmě mají jejich prostřednictvím přístup jen k určitým konkrétním informacím.

Představme si ale, že nějaká taková agentura získá přístup ke všem databázím ministerstva vnitra, jakož i ke všem databázím policejním... Jako útěcha nám může posloužit snad jen to, že žijeme v právním státě, a můžeme si být tudíž naprosto jisti, že ministr vnitra a jeho lidé, někteří z bezpečnostních agentur, by nikdy, ale opravdu nikdy pro potřeby soukromé agentury nezkopírovali databáze ministerstva a policie… A že tedy nemají nyní v ruce materiály, s jejichž pomocí mohou potenciálně vydírat a kompromitovat mnoho lidí, včetně politiků.

Tato potenciální privatizace politiky a bezpečnosti státu má také aspekt, na který upozornili politici ČSSD: jakkoliv bychom rádi věřili, že v právním státu se vše děje podle práva a principu „padni komu padni“, nelze se zbavit jistých pochybností, že kauza, v níž figurují lidé z jedné bezpečnostní agentury, bude skutečně vyšetřena policií, kterou skrze ministerstvo vnitra nepřímo ovládá politická strana, již „vytvořil“ člověk, jenž výše zmíněnou bezpečnostní agenturu vlastnil.

Možná to mnohým analytikům a komentátorům, posedlým otázkou, komu může posloužit skandál před volbami, ještě nedochází, že nebezpečím pro českou demokracii není v první řadě zlovolné rozehrávání jakýchsi kauz, načasovaných před volby. To opravdové nebezpečí přichází z privatizace politiky hráči, jejichž skutečné úmysly jsou (už ve světle toho, co se vyjevuje o jejich minulosti) více než nejasné.

Deník Referendum, 6.10.2010